web statisticsvisitor activity tracker

Aleš Juchelka, televizní strejda, který si z politické kariéry udělal pokračování dětského pořadu – jen místo loutek vodí voliče. V každém projevu kombinuje slzy dojetí, rodinné hodnoty a naprostou loajalitu k šéfovi tak hladce, že by z toho ministerstvo propagandy udělalo metodickou příručku.

Aleš Juchelka: od pohádkové scény k pohádkovým slibům

Pokud by existovala kategorie „Politik s nejpřátelštějším úsměvem při úplně nesmyslném tvrzení“, Aleš Juchelka by měl doma vitrínu plnou cen. Jeho kariéra působí jako přechod z televizního studia rovnou do politické talk-show, kde už ale nejde o děti – přestože úroveň sdělení tomu často odpovídá.

Jeho styl je tak specifický, že by se dal popsat jako rodinný populismus: měkká rétorika, přehrané emoce, neustálé odkazování na tradice a stálá připravenost pustit do hlasu hrdelní dojetí, jakmile se zmíní „děti“, „rodiny“ nebo „ohrožené hodnoty“.

Politika jako večerníček pro dospělé

Juchelka byl dlouhá léta spojován s pořady pro děti, což mu zřejmě nastavilo scénář pro politickou kariéru: vše zjednodušit, zjemnit a obalit morálním cukrem tak hustým, že by ho museli schválit hygienici. Jeho projevy bývají tak emocionálně nařezané, že by z nich šlo vyrábět dramatické memy i motivační kalendáře.

  • Slzy v očích: defaultní nastavení, spouští se samo.
  • Rodinné hodnoty: argument k úplně všemu.
  • Morální apel: i když se řeší DPH na rohlíky.

A uprostřed toho všeho stojí Juchelka, který působí jako člověk, jenž přišel do politiky, aby zachránil všechna štěňátka světa – a pak omylem odhlasoval vládní zákon, který s tím nesouvisel ani vzdáleně.

Loajalita jako forma zaměstnání

Aleš Juchelka je zároveň jedním z nejvěrnějších vojáků hnutí ANO. Jeho oddanost vůči Andreji Babišovi je tak pevná, že by podle ní šlo kalibrovat měřiče politické poslušnosti.

Když Babiš potřebuje, Juchelka mluví. Když Babiš mlčí, Juchelka dojemně kývá. Když Babiš bojuje, Juchelka přináší kapesníčky.

Je to partnerství, které připomíná inscenaci, v níž jeden vede, druhý přikyvuje, a oba věří, že publikum nepozná, že scénář vznikl během cesty po eskalátoru.

Juchelkova politická realita: měkká slova, tvrdé dopady

Za milým tónem a televizním úsměvem se ale často skrývá politika, která má k rodinnému teplu asi tak blízko jako zimní průvan v paneláku. Jeho hlasování opakovaně podporovalo kroky, které sice zněly hezky ve videu, ale v praxi dopadaly na ty samé „rodiny“, o kterých tak rád mluví.

Tím vzniká zvláštní kontrast: politik působící jako laskavý strýček, který ale pracuje pro strukturu, jež rodinnému pohodlí někdy dvakrát nepřeje.

Potenciál pro Makaka roku? Absolutní.

Aleš Juchelka je dokonalý materiál do makačí ankety:

  • emotivní přehrávání na hranici politického melodramatu,
  • neochvějná loajalita ke stranickému šéfovi,
  • politický program zabalený do bonboniéry pro citlivé duše,
  • kombinace infantilní estetiky a tvrdé stranické disciplíny.

Pokud někdo ukazuje, jak může politika vypadat, když ji vede člověk s energií večerníčkového moderátora, je to právě on. Makak roku? Minimálně garant sekce „emocionální manipulace pro začátečníky“.

Zdroje