web statisticsvisitor activity tracker

Další z řady „nezávislých analytiků“, kteří na sítích nabízejí jednoduché odpovědi na složité otázky a u toho stíhají kritizovat úplně všechno od vlády po NATO. V makačím katalogu reprezentuje typ „všichni spí, jen já jsem vzhůru“ – a jeho followers s ním.

 

David Moos — architekt kódů, kritik byznysu a nepříliš úspěšného Stačilo!


David Moos je politická figura, která vypadá jako kombinace programátora, aktivisty a podomního prodejce idejí. V českém politickém labyrintu se proslavil jako „specialista na IT“ a jeden z výrazných hlasů hnutí Stačilo! během voleb do Poslanecké sněmovny 2025, přičemž byl uveden jako jedna z tváří kampaně a vystupoval ve volebních materiálech hnutí. Zlé jazyky tvrdí, že je zároveň adminem stránky Kačinec, což je obzvláště komické ve spojení, že stránka vystupuje čistě jako fanouškovský, nijak finančně nezatížený projekt, který měl slzu z dojetí na krajíčku pokaždé, když Kačinec Kateřina Konečná zmínila.

V předvolební kampani Moos sdílel pozice hnutí jako je snížení spotřební daně na pohonné hmoty, větší přímý vliv voličů a zásahy do státní politiky, které by „vrátily hlas lidu“, což v ovšem v komunistické rétorice obykle znamená lidové soudy, popravy a důvěrníka v každém činžovním domě.

Po výrazně neúspěšném výsledku voleb, kdy Stačilo! (aka hlas umlčované většiny se 4 % voličů) nedosáhlo na vstup do Sněmovny a získalo jen zlomek hlasů, se v zákulisí strhlo obvyklé politické hašteření a obviňování, kdo za fuckup ve volbách může. Moos se ostře vyjádřil k fungování hnutí a jeho vedení, zejména k předsedovi Danielu Sterzikovi, blogerovi známému jako Vidlák. Ve veřejných záznamech a rozhovorech Moos popisoval, že „Stačilo! bylo zničeno seshora“ a že vnitrostranické rozdíly byly dramatické, až do úrovně výroků jako „budeme chtít Vidlákovu hlavu na špalek“. 

Fenomén Davida Moose není jen o jednom nedosaženém mandátu ve Sněmovně, ale spíše o tom, jak se může vyvinout IT konzultant a jeho odvážné ideje kulturně, které se postupně ztrácely v chaotickém světě politického byznysu. David Moos je tak obrazem hnutí, které svou vášeň pro změnu překládalo do komunikace plné návodů a hesel, ale méně do konkrétních výsledků.

Proč se David Moos na Makaka roku hodí?

• Expert na IT, který si spletl politickou kampaň s hackathonem.

• Kritik byznysového Stačilo!, co se proměnilo v interní válečnou zónu.

• Kandidát, který věřil, že kódovat veřejnou politiku je jednoduché.

• Muž, který chtěl „revoluci“ a dostal franšízu „nedostatečná“.

Kdyby politická scéna byla open-source software, David Moos by byl ten chlapík, co přijde na hackathon a najednou mění pravidla využívání licence. Očekával, že Stačilo! bude agilní tým „levicové GitHub revoluce“, ale skončilo to jako open-office scrum s konflikty ve Slack kanálu a user stories, které nikdo nečetl, zatímco jedovaté poznámky ve stranických fórech střídají ještě jedovatější poznámky v soukromých komunikacích.

Po volbách, když výsledky dopadly jako stažený patch se špatnou záplatou, Moos udeřil do klávesnice plnou silou kritik — nejen že hlasoval proti tomu, jak Stačilo! fungovalo v ostré kampani, ale přímo se vyslovil, že vnitrostranické konflikty byly hlubší než nejdelší commit log v repozitáři Sněmovny. Volně přeloženo to sice nevyjádřil, ale z kontextu je zřejmé, že STAČILO potopila Maláčová se Zaorálkem, a za to vám patří ještě jednou obrovské tleskánky.

Nakonec z něj zůstává postava připomínající někoho, kdo přišel do politiky s touhou refaktorovat státní stroj, ale ocitl se v debugovacím režimu, kde cílem bylo najít, kdo vlastně mazal poslední změny.

David Moos dokonale ilustruje politickou verzi „agile chaos“: nadšení, motivace, pak dlouhé chyby, konflikty a veřejné backtrace plné citací o tom, kdo vlastně udělal commit do hlavní větve hnutí. Není to o tom, že by na začátku někdo nevěřil v lepší svět — spíš o tom, že když jde o veřejné peníze a ideje, často se najde někdo, kdo chce rebasovat historii, ale skončí s konfliktem merge. Kdyby se David více staral o zabezpečení webu Stačilo, a méně o zákulisní hrátky dezolátů, kterým jde o korýtko, nic by ve výsledku voleb nezměnil, ale alespoň by si strana odpustila nepěkný skandál s nakládáním osobních údajů podporovatelů.