web statisticsvisitor activity tracker

Jeden z hvězdných „vlastenců“, kterému nestačily jen facebookové statusy, ale podle soudů stihl i pár exhibicí na hraně práva při obhajobě Kremlu a hejtování Západu. Typický makak, co v každé ruské agresi vidí „obranu proti NATO“ a v každém rozsudku cenzuru.

Jakub Netík: dezolátní frontman proruské scény, který si spletl „vlastenectví“ s obhajobou agresorů

Jakub Netík je jeden z nejvýraznějších „vlasteneckých“ performerů české proruské scény, kterému přestaly stačit rozhořčené statusy na Facebooku, a tak přešel k plnohodnotným exhibicím na hraně (a často už za hranou) zákona. Zatímco běžný internetový magor zůstane u capslocku v komentářích, Netík pochopil, že větší show znamená víc pozornosti – a začal točit videa, vystupovat na demonstracích a komentovat geopolitiku tak, jako by právě seděl v krizovém štábu ruského ministerstva propagandy.

Jeho „kariéra“ je přehlídkou momentů, kdy si člověk říká, jestli sleduje politického aktivistu, trollingový performance art, nebo case study pro kriminologii. V jeho projevech se opakují stále stejná hesla: NATO je agresor, Rusko se jen brání, Západ chce zničit Rusko, a kdo s tím nesouhlasí, je podle Netíka vlastizrádce.

Netík se stal mediálně známým především díky svým videím, ve kterých schvaloval ruskou agresi proti Ukrajině a litoval, že ruská invaze nepokračovala dál do Evropy. Nešlo přitom jen o nějaké opilecké blábolení v hospodě – jeho výroky vedly až k trestnímu stíhání a následným rozsudkům, kdy ho soudy uznaly vinným ze schvalování zločinu proti míru a genocidy a uložily mu podmíněné tresty odnětí svobody.

Vystupuje jako „občan, který se jen nebojí říct pravdu“, ale v praxi jde o učebnicový příklad proruského dezinformátora. Vystupuje na demonstracích, kde hřímají hesla o „vlastizrádcích“, kteří „budou viset“, kde je vláda líčena jako nepřítel národa a kde se válečné zločiny relativizují jako „obrana proti NATO“.

Jeho logika je stabilní jako ruský tank v bahně: když Rusko zaútočí – je to obrana, když Ukrajina brání vlastní území – je to provokace, když soud potrestá výzvy k násilí – je to cenzura, když mu sociální síť smaže video – je to totalita. V tomhle prostředí se Netík cítí jako doma: čím víc odporu, tím víc důkazů, že má „pravdu“.

Zprávy ministerstva vnitra a bezpečnostní analýzy ho uvádějí jako typického aktéra české dezinformační scény – člověka, který není „jen“ hlasitý, ale jeho projevy přispívají k radikalizaci části společnosti. Demonstruje po boku dalších prokremelských aktivistů, svolává „protesty“ a pomáhá převádět frustraci na otevřené sympatie k autoritářským režimům.

V makačím univerzu představuje Netík přesně to, co si člověk vybaví pod pojmem „frontman dezolátu“: nepotřebuje číst analýzy, nepotřebuje rozumět historii ani mezinárodnímu právu, protože už všechno ví – a co neví, to doplní pocitem. Svět vidí jako nekonečný komiks dobra a zla, kde je Rusko vždy podceňovaný superhrdina a Západ banda slizkých záporáků, kterou je třeba minimálně proklít na streamu.

Jeho styl vystupování je čistá agitka v přímém přenosu:

  • silná slova místo argumentů,
  • emocionální výkřiky místo faktů,
  • výhrůžky místo dialogu,
  • a trvalé přesvědčení, že on je ten pronásledovaný hrdina, i když před soudem stojí proto, že prostě přepálil úplně všechno.

Typický makačí podpis: v každé ruské agresi vidí „obranu proti NATO“, v každém článku o dezinformacích vidí „hon na čarodějnice“ a v každém rozsudku soudů důkaz, že žijeme v nové totalitě. Kdyby někdo někdy napsal učebnici „Jak se ztrapnit na internetu při obhajobě autoritářských režimů“, Netík by v ní byl kompletní kapitola i s ilustracemi.

Proč je Jakub Netík ideální makak Roku

  • Odsouzený proruský dezinformátor – soudy potvrdily, že jeho výroky překročily hranici svobody projevu a spadly do kategorie schvalování zločinu proti míru a genocidy.
  • Exhibiční styl – videa, demonstrace, ostré projevy, výhrůžky politikům; všechno na veřejnosti, všechno „na férovku“ a hlavně bez sebereflexe.
  • Totální loajalita k narativům Kremlu – každá ruská akce je podle něj obranou, každá západní reakce provokací.
  • Obsedantní pocit cenzury – pokud zasáhnou soudy, policie nebo platformy, není to právní rámec, ale „umlčování pravdy“.
  • Radikalizační efekt – pro část publika funguje jako potvrzení, že „už se to nesmí říkat“ a že „systém se bojí pravdy“.

Jakub Netík je makak roku v kategorii „dezinformační influencer s trestním spisem“. Živoucí příklad toho, že kombinace ego + kamera + proruský narativ může skončit nejen lajky, ale i u soudu.

Zdroje