web statisticsvisitor activity tracker

Ekonom a poslanec SPD, který dokáže v každé debatě převést jakékoli téma na zradu národních zájmů, EU diktát a potřebu „bránit normální lidi“. V žebříčku Makaka Roku je to učebnicový příklad politika, který má na všechno jednoduché řešení – stačí, aby ho platil někdo jiný.

Jan Hrnčíř: loajalita k Okamurovi, výhrady k realitě.

Jan Hrnčíř je dlouholetý poslanec hnutí SPD a jeden z jeho nejdisciplinovanějších stranických vojáků. Ve Sněmovně patří k těm politikům, kteří se příliš neprofilují vlastními tématy, zato velmi spolehlivě reprodukují stranickou linii. Migrace, Evropská unie, Green Deal, „diktát Bruselu“ a údajná zrada národních zájmů tvoří stabilní repertoár jeho vystoupení, která se liší spíš intenzitou rozhořčení než obsahem.

Hrnčíř se opakovaně objevuje v souvislosti s problematickými výroky nebo hlasováními, jež posouvají SPD směrem k otevřeně proruským či konspiračním narativům. Kritici mu vyčítají, že se v zahraničněpolitických otázkách systematicky vyhýbá jasnému odsouzení ruské agrese na Ukrajině a místo toho relativizuje odpovědnost Kremlu poukazem na NATO, USA nebo „provokace Západu“. Jeho parlamentní práce se tak často omezuje na roli zesilovače obav a resentimentu, nikoli na hledání reálných řešení.

Z hlediska politické kultury Hrnčíř představuje typ poslance, který se vyhýbá konfliktům uvnitř vlastního hnutí, zato s chutí útočí na vnější nepřátele. Jeho veřejná vystoupení bývají ostře formulovaná, ale zároveň překvapivě vágní, pokud dojde na konkrétní návrhy. Výsledkem je obraz politika, který ve Sněmovně existuje spíše jako součást kolektivního hlasu SPD než jako samostatná osobnost s vlastním politickým rukopisem.

Kdo je Jan Hrnčíř?

  • Dlouholetý poslanec SPD s nulovou potřebou vyčnívat.
  • Spolehlivý nosič stranických sloganů.
  • Kritik EU, který nabízí hlavně varování.
  • Relativizátor ruské agrese pomocí „ale“.
  • Politik, který si vystačí s jedním scénářem.

Jan Hrnčíř působí jako člověk, který by dokázal vystoupit proti Evropské unii i na srazu zahrádkářů, když by mu někdo špatně změřil záhon. Jeho politický projev připomíná nekonečný audioprůvodce: zmáčknete tlačítko „migrace“ a spustí se předem nahraná pasáž, zmáčknete „Ukrajina“ a přijde obligátní „ano, válka je špatná, ale…“. To „ale“ je klíčové, protože bez něj by SPD přišla o polovinu svého kouzla.

Ve Sněmovně je Hrnčíř tím typem poslance, kterého si všimnete hlavně podle hlasovací tabule. Když SPD hlasuje, Hrnčíř hlasuje taky. Když SPD mluví, Hrnčíř přikyvuje. Je to politický metronom: přesný, předvídatelný a naprosto neúprosný v tempu. Originalita zde není cílem, cílem je synchronizace.

Proč je Jan Hrnčíř ideální Makak roku?

Protože zosobňuje politiku bez rizika a bez invencí, kde je hlavní devizou schopnost opakovat tytéž teze s vážnou tváří a nulovou pochybností. Jeho parlamentní existence ukazuje, že i dlouhodobé setrvávání ve Sněmovně může probíhat bez viditelného posunu, růstu či odpovědnosti. Makak roku tak v jeho případě není oceněním za jeden výstřelek, ale za vytrvalost v průměrnosti, disciplinovanou loajalitu a ochotu být kolečkem v mašině, která jede stále dokola stejnou trasu.

Zdroje