web statisticsvisitor activity tracker

Někdejší tvář ČSSD, která se tak zamilovala do značky sociální demokracie, až si ji prostě odnesla jinam – a dnes předsedá nové straně s recyklovanou zkratkou ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie. Makak Roku v ní vidí matku všech „vlastenecké levice“, která umí spojit lásku k Zemanovi, nostalgii po minulém režimu a permanentní pocit zrady.

Jana Volfová: matka „vlastenecké levice“ a žena, která si sociální demokracii vzala domů jako suvenýr

Jana Volfová je politická legenda zvláštního druhu: někdejší hvězda ČSSD, která se do značky sociální demokracie natolik zamilovala, že si ji nakonec prostě odnesla s sebou.

Dnes předsedá projektu s názvem ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie, což je recyklovaná zkratka původní ČSSD, jen s jinou realitou, jiným programem a jiným vesmírem interpretace dějin.

V makačím panteonu představuje matriarchu vlastenecké levice — směs nostalgie po starých pořádcích, lásky k Miloši Zemanovi a permanentního pocitu, že ji „ti nahoře“ zradili už asi patnáctkrát po sobě.

Jana Volfová byla nejviditelnější kolem roku 2015 – a to jak fyzicky, tak aktivisticky. Na demonstracích si vysloužila žoviální přezdívku Godzila a na akcích Bloku proti islámu stavěla z krabic od mléka symbolickou pevnost Evropy. Zároveň účinkovala v předvolebním spotu České suverenity, kde ztvárnila evropskou ženu konvertovanou k islámu způsobem, který byl podivnější než samotný obsah: byla sice od hlavy k patě zahalená v nikábu, přesto nikoho nepobuřovala tolik jako Volfová bez nikábu.

Postupně se přisála ke Konvičkovi a jeho Bloku proti islámu, v němž spatřovala šanci na politické korýtko ve Sněmovně. Blok se pak pokusila rovnou převzít, protože krást cizí projekty je zjevně jediná disciplína, v níž dlouhodobě překonává vlastní neschopnost vytvářet nové. Stejným způsobem si později pokusila „znárodnit“ Volný blok magistra Volného a následně i ČSSD coby politickou značku.

Celá situace se v BPI vyhrotila v souvislosti s Evou Hrindovou, která se rovněž pokoušela o převrat. Konvička si to však nenechal líbit a na nejbližším možném srazu BPI celý spolek rozpustil. Na rozloučenou Janě vzkázal, že jí taxík domů volat nebude, ale klidně si může skočit z Nuselského mostu, který se nacházel příhodně blízko místa celé akce.

Jana se v poslední době pokouší sekundovat Zdeňku Škromachovi, a posílá na sociální sítě nevyžádané fotografie z bazénu, ke kterým připojuje aktuálně naměřené hodnoty teploty. 

Žena, která milovala ČSSD tak moc, až si založila vlastní

Když sociální demokracie modernizovala své vize, Volfová se rozhodla, že když jí strana nevoní, tak si udělá vlastní.

Výsledkem je projekt, který působí jako alternativní timeline původní ČSSD — taková politická fanfikce pro ty, kteří věří, že levicový program se má skládat z:

  • vlastenectví,
  • odporu ke „zrádcům národa“,
  • zemanovské rétoriky,
  • a nostalgie po režimu, který padl před třiceti lety.

Je to jako dívat se na reboot klasické značky, jen s tím rozdílem, že se na něj dívají hlavně lidé, kteří nesnášejí jakékoli změny.

Volfová a její politický kolotoč emocí

Její veřejné vystupování bývá vždy nabité:

  • určitou dávkou naštvanosti,
  • dlouhou pamětí křivd,
  • silnou nostalgií po „starých časech“,
  • a vírou, že Zeman měl vždy pravdu – i když nic neříkal.

Kdykoli se ocitne v debatě, máte pocit, že jste otevřeli Rodinnou kroniku křivd 1996–2024 a právě čtete kapitolu o tom, jak svět mohl být jiný, kdyby lidé poslouchali Janu Volfovou.

Makak roku v kategorii „vlastenecká levice, co nemá ráda progres“

  • přebalila značku ČSSD do vlasteneckých barev,
  • dokáže spojit levicové slogany s nacionalistickými obraty,
  • miluje Zemanovu politiku, i když on už nemiluje politiku vůbec,
  • vidí zradu v každém modernizačním kroku původní sociální demokracie.

Jana Volfová je makak roku v kategorii „muzeální exponát z éry staré české levice, co přesto pořád běhá po sále“. Kdyby existovala politická vitrína s nápisem „Takto vypadala levice v roce 1998“, Volfová by v ní byla živým exponátem.

Zdroje