Profil: Jordanka Jirásková

Oční specialistka, která během pandemie objevila kouzlo televizních debat a od té doby vidí „do očí“ nejen pacientům, ale i celé společnosti. Pseudocelebrita, která se z vědeckých studií ráda přesouvá do politických soudů, nejlépe v hlavním vysílacím čase.

Jordanka Jirásková

Jordanka Jirásková patří k té zvláštní kategorii postav, které nezačínaly jako typický „internetový makak“, ale postupně se tam úspěšně dopracovaly. Od bojovnice proti norské sociálce Barnevernet, přes regionální političku a kandidátku Svobodných až po influencerku, která střídá emotivní politické výkřiky, tričko s Putinem a profil na OnlyFans – všechno v jednom osobním brandu.

Od Barnevernetu k vlastnímu mikrosvětu

Do povědomí se dostala v polovině 2010s jako hlasitá aktivistka proti Barnevernetu v kauzách odebraných dětí, včetně případu rodiny Michalákových. V roce 2016 stála u demonstrací před norským velvyslanectvím, kde norskou sociálku líčila jako „teroristickou organizaci“ a mluvila o „norském nacismu“ – média ji tehdy citovala a prezentovala jako jednu z výrazných tváří odporu vůči Norsku a jeho systému péče o děti.

Z původně konkrétní agendy „vrátit děti rodičům“ se postupně stala širší agitační linka: Norsko jako symbol zkaženého Západu, úřady jako nepřítel rodin a „systém“, který je třeba demaskovat. Jordanka na tom vystavěla image neúnavné ochránkyně dětí a „obyčejných lidí“ proti institucím – i za cenu velmi ostrých a často přehnaných příměrů.

Politika: od kandidátek k protestní scéně

Vedle aktivismu zkoušela i klasickou politiku. Objevila se na kandidátce Svobodných ve Středočeském kraji a později i na kandidátkách dalších subjektů, včetně projektů, které kombinovaly euroskepticismus, odpor k Bruselu a důraz na „suverenitu“. Mandát nikdy nezískala, ale její jméno se trvale přesunulo z role „aktivistky kolem Barnevernetu“ do širšího okruhu protestních a anti-systémových scén.

Zajímavé je, že Jordanka nikdy nepatřila k velkým stranám – spíš se pohybuje na pomezí malých stran, hnutí a volně propojené dezinfo-/protestní scény. Pro Makaka Roku ideální poloha: dost viditelná, aby ji lidi znali, ale pořád dost „underground“, aby mohla tvrdit, že bojuje proti „mocným“.

Influencerka, tričko s Putinem a OnlyFans

Další kapitola její kariéry se odehrává na sociálních sítích. Na X/Twitteru a dalších platformách kombinuje politické komentáře, osobní život a „tvorbu pro dospělé“. V rozhovoru pro podcast Incorrect otevřeně mluvila o tom, že si založila profil na OnlyFans a že ji nahota živí i komplikuje – stala se součástí její mediální identity, včetně pozdějších mediálních kauz, kdy se řešilo použití jejích fotografií.

Symbolickým momentem bylo i proslulé tričko s podobiznou Vladimira Putina, o kterém sama v rozhovoru pro bulvár vysvětlovala, že šlo „jen o recesi“ a že s ním údajně vytírala podlahu. Tento typ „ironického“ flirtu s ikonografií autoritářských režimů přesně zapadá do jejího stylu: vždy na hraně, vždy s možností couvnout s tím, že „to byl jen vtip“.

Spor s Tomášem Etzlerem a soudní dohry

Největší publicity dosáhla v posledních letech díky soudnímu sporu s bývalým zpravodajem ČT Tomášem Etzlerem. Ten ji na Twitteru označil za „prokremelskou svoloč“ a „kolaborantku“ poté, co Jordanka veřejně reagovala na útok na Krymský most a její komentář byl podle Etzlerovy strany prakticky totožný s kremelským narativem. Jirásková ho zažalovala pro zásah do osobnostních práv a požadovala omluvu i finanční odškodnění.

První instance jí částečně vyhověla a Etzlerovi uložila povinnost omluvy, což někteří vykládali jako „soudní potvrzení“, že Etzler zašel příliš daleko. Příběh tím ale neskončil – v lednu 2024 Městský soud v Praze verdikt změnil: novinář se omlouvat nemusí a soud označil jeho výroky za hodnotící soud s dostatečným faktickým základem. V praxi tedy potvrdil, že v kontextu veřejné debaty a jejích výroků je ostrá kritika typu „prokremelská svoloč“ stále ještě v mantinelech svobody projevu.

Celek doplnila scéna před soudem, kdy Jirásková dala facku novináři Reflexu Martinu Bartkovskému. Šéfredaktor Reflexu to následně okomentoval jako chování „svoloče“ a další důkaz, že část „dezinfo“ scény má se svobodou projevu problém ve chvíli, kdy není na jejich straně. Jordanka se tak během několika měsíců proměnila z aktivistky proti údajným křivdám systému v symbol toho, jak nebezpečně snadno se „boj za spravedlnost“ může změnit v osobní vendetu.

Makačí profil

Pro Makaka Roku je Jordanka Jirásková učebnicový případ: člověk, který začal u reálných lidských tragédií a legitimních otázek kolem Barnevernetu, ale postupně se posunul k mixu politického influencerství, provokativní sebeprezentace a tvrdého polarizačního jazyka. Jednou rukou sdílí videa, kde „otevírá lidem oči“, druhou žaluje ty, kteří na její projevy reagují stejně ostře, jak ona sama reaguje na ostatní.

Její přínos do makačí ankety? Demonstrace, že dnešní „disidenti proti systému“ velmi často systém potřebují – soudy, média, sociální sítě – aby vůbec existovali. Jordanka tak není jen postava jednoho soudu nebo jedné kauzy; je to stabilní součást ekosystému, v němž se z osobních příběhů, provokací a „alternativních názorů“ stává permanentní reality show.