web statisticsvisitor activity tracker

Starý dobrý bolševik, který v srpnu 1968 „vítal sovětská vojska s nadšením“ a vydržel u linie tak dlouho, až z něj je dnes raritní exponát tvrdého jádra KSČM. Neúspěšný prezidentský kandidát, co pořád doufá, že se jednou zase povede „napravit dějinné omyly“.

Josef Skála: raritní bolševický exponát, který se z Ruzyně 1968 ještě mentálně neodhlásil

Josef Skála je český komunistický politik, ideolog a publicista, který se stal symbolem toho, že některé příběhy studené války prostě odmítly skončit v archivu. Bývalý místopředseda KSČM (2009–2010, znovu 2016–2018), komunistický „tvrdý kádr“, vysokoškolský pedagog a dlouholetý propagátor sovětské verze dějin. V anketě Makak Roku zastupuje kategorii: „kdyby se dějiny vyvíjely správně, pořád by visel Lenin v každé třídě“.

Narodil se v roce 1952, vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a do KSČ vstoupil v osmnácti letech – tedy přesně v době, kdy část společnosti bojovala proti okupaci a druhá část psala nadšené referáty o „internacionální pomoci“. Skála si vybral druhou variantu a dovedl ji na životní úroveň.

„Internacionální pomoc jsem přivítal s nadšením a ulehčením“

To nejdůležitější pro Makaka: srpen 1968. Zatímco většina Čechů a Slováků prožívala šok z okupace, Skála v pozdějším životopise pro stranické a bezpečnostní složky napsal, že „internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 přivítal s nadšením a ulehčením“ a že „sovětská vojska uvítal 21. srpna za úsvitu na ruzyňském letišti“. Sám popisuje, jak se snažil vojákům pomáhat „i v drobnostech každodenního života“ a jak začal psát propagandistické texty pro rozhlasovou stanici Vltava a týdeník Zprávy – tedy média, která okupaci legitimizovala.

Novináři a historici později zpracovali i jeho svazky u StB a upozorňovali na to, že se ochotně bavil o práci pro rozvědku. Skála dnes část těchto věcí relativizuje nebo popírá, ale vlastní dobové texty zůstávají: mladý kádr, který okupaci nejen obhajoval, ale aktivně pomáhal s propagandou sovětského výkladu.

Profesní dráha: kariérní komunista na plný úvazek

Po studiích šel klasickou dráhou „kádru nové generace“: pracoval ve strukturách městského výboru KSČ v Praze, věnoval se marxisticko-leninské teorii a obhájil kandidátskou disertaci na tehdejší Vysoké škole politické ÚV KSČ (téma výmluvné už názvem: „Společenské vědomí a současný ideologický boj“). Později působil v mezinárodních organizacích spojených s komunistickým hnutím, například v mládežnických strukturách v Moskvě.

Po roce 1989 neprošel žádným zásadním „přerodem“ – místo toho se stal jedním z hlavních ideologů KSČM, pravidelným komentátorem v komunistickém tisku a obhájcem tvrdě prosovětského a stalinistického čtení dějin. Média ho často označují za představitele „konzervativního“ a stalinistického křídla strany.

Tvrdé jádro KSČM a neúspěšná cesta na Hrad

V rámci KSČM se Skála časem stal jedním z klíčových mužů:

  • dvakrát místopředsedou strany (2009–2010 a 2016–2018),
  • výrazným kritikem „měkčího“ vedení, včetně Vojtěcha Filipa,
  • signatářem platforem jako Restart nebo Kudy z krize, které se snaží KSČM posunout ještě víc doleva a proti Západu.

V roce 2022 si ho KSČM vybrala jako kandidáta do prezidentských voleb 2023. Skála porazil ve stranickém hlasování samotného Filipa a rozjel kampaň s důrazem na „vlasteneckou levici“, odpor vůči NATO a kritiku podpory Ukrajiny. Jenže – a tady přichází makačí pointa – nedokázal nasbírat potřebných 50 000 podpisů, takže se do voleb vůbec nedostal. Připravený program, rozhovory, tiskovky – a nakonec jen poznámka v kolonkách „nepřipuštění kandidáti“.

Skála dnes: boj za „správný výklad dějin“ a lásce k Rudé armádě

Ani po pádu KSČM ze Sněmovny a vlastním neúspěchu na cestě na Hrad nepřibrzdil. Dál vystupuje na různých platformách, ve „vlasteneckých“ médiích a na shromážděních, kde obhajuje Sovětský svaz a Rudou armádu, relativizuje sovětské zločiny a varuje před „hysterií rusofobie“. S oblibou mluví o „pomlouvačích Rudé armády“, o „proti-ruské hysterii“ a nutnosti „napravit dějinné omyly“ – jinými slovy, vrátit se k výkladu historie, kde je Moskva osvoboditel a Západ hlavní podezřelý.

V diskusích o NATO, EU a válce na Ukrajině vystupuje jako hlas proruského, anti-západního komunistického tábora: NATO je podle něj hrozbou, posilování aliančních jednotek na východě eskalací, Rusko „jen reaguje“, a kdo nesouhlasí, ten spadl do „propagandy imperialismu“.

Proč je Josef Skála ideální makak Roku

  • Autentický bolševik – žádné přebarvování, žádné „od komunismu jsem se distancoval“; Skála jede rudou linii konzistentně od mládí dodnes.
  • 1968 jako osobní love story – v době, kdy se většina společnosti cítí okupovaná, on píše, že „internacionální pomoc“ vítal s nadšením a ulehčením a že sovětská vojska vítal přímo na Ruzyni.
  • Tvrdé jádro KSČM – místopředseda, ideolog, představitel stalinistického křídla, který tahal stranu doleva, zatímco voliči prchali jinam.
  • Prezidentský kandidát, který se do voleb ani nedostal – krásné shrnutí politické síly: velké plány, málo podpisů.
  • Raritní exponát studené války v 21. století – dnes už nestojí v čele strany, ale v čele fronty těch, kteří jsou přesvědčení, že chyba nejsou oni, ale „dějinný vývoj“.

V makačí galerii ho můžeš vystavit jako „posledního dinosauřího marxistu-leninistu“: muže, který zůstal uvězněný mezi Ruzyní 1968 a snem, že jednou svět uzná, že internacionální pomoc byla vlastně nejlepší věc, která nás kdy potkala.

Zdroje