web statisticsvisitor activity tracker

Bývalý ministr a dlouholetý sociální demokrat, který strávil roky u mikrofonu a ještě víc let v debatách o zahraniční politice. Dnes působí trochu jako sirotek bývalé velké strany, který se probudil v džungli, kde jeho logo už nikdo nenosí.

Lubomír Zaorálek – veterán, který umí být v opozici i sám proti sobě

Lubomír Zaorálek patří k nejdéle viditelným tvářím české sociální demokracie. V minulosti působil jako ministr zahraničí a později také jako ministr kultury, do vlády se vrátil v době vleklého sporu o obsazení kulturního resortu. V roli ministra kultury řešil nejen každodenní provoz rezortu, ale i krizová opatření během pandemie, kdy ministerstvo připravovalo programy na zmírnění dopadů na kulturní sektor.

V posledních letech se Zaorálek profiloval především jako hlas opozice vůči vládě Petra Fialy, s důrazem na sociální témata, kritiku rozpočtové politiky a energetiky. Zároveň se opakovaně vyjadřoval k zahraniční politice, zejména k válce Ruska proti Ukrajině. V minulosti jako šéf diplomacie veřejně komentoval ruský postup na Krymu a upozorňoval na bezpečnostní rizika i dopady na evropský řád. To se v posledních letech změnilo a Lubomír byl zřejmě nahrazen ruským klonem, který je prokremelsky orientovaný, mentálně retardovanější a má podivnou zálibu v přibližování se mladým pomocí aktuálních trendů, což v konečném důsledku vypadá tak, jako když se vaše stoletá bábi pokouší vyměnit baterie v ovladači na televizi. Jenže ovladač vidí poprvé v životě a o bateriích už slyšela, ale domnívala se, že je to munice z druhé světové války.

„Čerstvá“ kapitola jeho politického působení souvisí s tím, že SOCDEM šla do sněmovních voleb 2025 na kandidátkách hnutí Stačilo!, kde byl Zaorálek nasazen jako dvojka v Moravskoslezském kraji. Po volebním neúspěchu následovaly oznámené rezignace nejužšího vedení strany, které se týkaly i jeho funkce v grémiu SOCDEM. V praxi tak Zaorálek zůstává symbolem tradičního levicového politika, který se snaží přežít dobu, kdy levice přežívá už hlavně z nostalgie, personální setrvačnosti a občasné koaliční alchymie. No jo... když se to vezme kolem a kolem, to on podával lopatu Janě Maláčové, která pohřbila Sociální demokracii. A byl to on, kdo jí podával lopatu, když se ji rozhodli zase vyhrabat. Ale jen proto, aby se na ni mohli vykálet a zase ji pohřbít.

Kdo je nominovaný Lubomír Zaorálek?

  • Exministr zahraničí, který má geopolitiku v malíku.
  • Bývalý ministr kultury z éry vládních tahanic.
  • Levicový kritik vlády s talentem pro ostré věty.
  • Stranický veterán, který se vejde i na cizí kandidátku.

Zaorálek je politický druh, který v českých podmínkách působí jako trvalka: můžeš ji přesadit, můžeš ji seříznout, můžeš ji nechat chvíli ve stínu, ale stejně se příští sezónu objeví znovu. Jednou jako ministr zahraničí, podruhé jako ministr kultury, potřetí jako hlas levice, která hledá cestu zpátky do Sněmovny a občas skončí hledáním v mapě, kde už Sněmovna není.

Jeho specialita je projev, který zní jako varování, diagnóza i kázání v jednom. Zaorálek umí vyprávět o světě tak, že i rozpočet vypadá jako mezinárodní krize a mezinárodní krize jako rozpočet. A když je potřeba politická strategie, přichází něco ještě českého: kompromis, který vypadá jako poslední záchrana, ale po čase se tváří jako poslední omyl.

Proč je Lubomír Zaorálek ideální Makak roku?

Protože zosobňuje model „zkušený profesionál, který se nikdy úplně neztratí“, ale zároveň se už dlouho nemůže úplně najít. Makak roku oceňuje právě tuhle kombinaci: velké zkušenosti, ostrá slova, a pak náraz do reality, že politická gravitace dnes funguje jinak než v době, kdy ČSSD ještě mívala pevnou půdu pod nohama.

Zdroje