Profil: Lukáš Nozar
Skladník, historik a kandidát SOCDEM se sloganem „Skladník do Senátu / do parlamentu“, který objíždí region v kšiltovce a vysvětluje, že mezi Putinem a Pavlem „není skoro žádný rozdíl“. Levicový populismus s nádechem nostalgie po starých dobrých časech, které nikdy nebyly.
Lukáš Nozar: Skladník, historik a levicový poutník po české krajině
Lukáš Nozar je takový ten politický fenomén, který vznikne na pomezí SOCDEM nostalgie, regionální politiky a upřímného přesvědčení, že opravdová moudrost přichází mezi regály ve skladu. Muž, který se sám prezentuje jako „skladník, historik a kandidát lidu“ a voličům nabízí jednoduchý příběh: obyčejný člověk jde napravit svět, který elity zničily.
V jeho podání je politika něco mezi povídkou z časopisu Květy a pamětnickým pořadem o Československu. Jezdí po regionech s kšiltovkou, občas s batohem, často s emocí, a mluví k lidem způsobem, který má připomínat staré dobré časy – jenže ty časy nikdy úplně neexistovaly. Nozarova romantická představa socialistické idylky je stejně přesná jako kuchařka psaná z paměti po třiceti letech: něco tam je, něco si vymyslí, a něco vůbec nebylo.
Jeho politická poetika spočívá v jednoduchém schématu: všichni mocní jsou stejní. A proto může s naprostým klidem pronášet výroky typu: „Mezi Putinem a Pavlem není skoro žádný rozdíl.“ Tady se ukazuje jeho unikátní talent: schopnost relativizovat realitu tak dokonale, že se mu ztrácí kontury celého politického spektra.
Nozar se tak stal jakousi kuriózní figurou soudobé levice: skloubil anti-establishmentový populismus s nostalgií po starých strukturách, k tomu přidal zklamání z moderní sociální demokracie a navrch přimíchal trochu konspirační atmosféry, která v českém veřejném prostoru rezonuje víc než tabulka inflace.
Jeho videa, statusy a regionální kampaně připomínají politickou verzi pracovně-motivačního vlogu: člověk, který za dne vykládá palety, a večer lidem vysvětluje světové dějiny, geopolitiku a třídní boj — často stejnou dikcí a se stejnou jistotou.
Pro Makaka Roku je ideální zástupce kategorie: „Kdyby dějepisář z učňáku kandidoval na prezidenta“. Je autentický, sebevědomý, emotivní a naprosto přesvědčený o své pravdě. A když mu dojdou argumenty, vždycky má po ruce nějakou osobní historku z práce, která má dokazovat, že „pracující lid vidí věci jinak“.
Proč tvoří Nozar unikátní makačí kategorii
- Levicový populismus – kde jsou všichni viníky kromě lidí, kteří mají pocit, že se jich svět týká až příliš.
- Nostalgie po „časech, kdy bylo líp“ – zejména po těch, které jsou v paměti spíš mytologií než realitou.
- Relativizace geopolitiky – Pavel, Putin, Biden, kdokoli… vše se slije v jedno, protože „mocní jsou stejní“.
- Kampaň postavená na pracovitosti – skladník, co jde do Senátu, aby to tam „konečně někdo z lidu řekl nahlas“.
- Komunikace bez filtru – čistá, emotivní, místy zmatená, ale pro část publika o to upřímnější.
Nozar tak není jen politický lovec náklonnosti. Je to symbol touhy části společnosti po návratu k jednoduchým příběhům, kde dobro a zlo existují v černobílém provedení a kde je řešení vždy „pořádně si to říct z očí do očí“.