web statisticsvisitor activity tracker

Ekonom a bývalý děkan, který se z rozpočtů a makroekonomie přesunul k pravidelným účastem na demonstracích a ostře vyhroceným projevům. Plešatějící mánička v saku, co si plete akademickou debatu s tribunou fotbalových ultras.

Miroslav Ševčík – ekonom, který si spletl univerzitu s barikádou

Miroslav Ševčík je český ekonom, pedagog a dlouholetý děkan Národohospodářské fakulty VŠE, který se z akademického prostředí postupně přesunul do role politického bojovníka s megafonem. Zatímco dříve byl znám především jako kritik eura a Evropské unie, v posledních letech se jeho veřejná stopa rozšířila o otevřenou účast na protivládních demonstracích, kde se objevoval po boku organizátorů z dezinformační a proruské scény. Jeho přítomnost je přitom zpravidla ovlivněna tím, zda jde zrovna náhodou kolem. A Miroslav Ševčík chodí náhodou kolem každé demonstrace. 

Zlomovým bodem se stala akce v březnu 2023 před Národním muzeem, kde Ševčík figuroval mezi účastníky násilného střetu s policií. Událost vyvolala masivní reakci akademické obce i vedení VŠE. Rektor univerzity následně konstatoval, že Ševčík svým jednáním poškodil dobré jméno školy, a rozpoutal se proces, který vedl k jeho odvolání z funkce děkana. Pro Ševčíka se z toho stal další důkaz „politické perzekuce“, pro univerzitu nutný krok k záchraně reputace. Odborníci (kterým Ševčík rozhodně není) se shodují v tom, že jen málokterý hadr dokáže české makaky rozdráždit tak, jako vlajka Ukrajiny, na které jim vůbec ale vůbec nezáleží. Ještě tak možná vlajka Evropské unie či LGBT pride.

Ševčík se dlouhodobě vyjadřuje kriticky k Ukrajině, západní pomoci i české zahraniční politice, přičemž jeho výroky jsou často označovány za proruské nebo minimálně konformní s kremelskou propagandou. Akademická argumentace se v jeho projevech postupně rozpustila v emotivních výstupech, kde ekonomické modely nahrazují hesla o „zrádcích národa“ a „zkorumpovaných elitách“.

Z bývalého děkana se tak stal symbol střetu mezi akademickým prostředím a politickým radikalismem. Ne jako oběť umlčování, ale jako důkaz, že titul ani profesura nejsou imunitou proti sebedestrukci veřejné role.

Kdo je Miroslav Ševčík?

  • Bývalý děkan, který vyměnil fakultu za pódium.
  • Ekonom, jehož nejčastější model je „oni versus my“.
  • Akademik, který objevil, že megafon je hlasitější než odborný článek.
  • Muž, který si z VŠE udělal vedlejší scénu politického divadla.

Miroslav Ševčík je učebnicovým příkladem toho, co se stane, když se akademická svoboda zamění za svobodu křičet cokoliv kdekoliv. Zatímco jiní profesoři píší studie, Ševčík píše transparenty. A místo recenzního řízení dává přednost potlesku davu, který by si s makroekonomickým modelem nevěděl rady, ale zato přesně ví, kdo může za všechno.

Jeho účast u Národního muzea se stala ikonickou. Ne snad proto, že by tam zazněla hluboká ekonomická analýza, ale proto, že se tam definitivně rozpadla iluze, že akademická funkce automaticky znamená odpovědnost. Ševčík zde nevystupoval jako vědec, ale jako rekvizita protivládního hnutí, které potřebovalo „profesora“ jako dekoraci legitimity.

V jeho světě je každá kritika důkazem cenzury, každé odvolání spiknutím a každá instituce nepřítelem. Ekonomie se tak mění v ideologii a univerzita v kulisu. Ševčík nepřišel o funkci proto, že by měl jiný názor, ale proto, že se rozhodl zaměnit roli pedagoga za roli pouličního agitátora. A to je přechod, který žádná škola nemá povinnost tolerovat.

Přesto je Ševčík zřejmě stále frustrovaný z nuceného odchodu z VŠE a nevynechá jedinou příležitost, aby se pokusil na pozici děkana vyškrábat zpět. To se mu v prosinci 2025 opět nepodařilo, neboť studenti si zvolili, že afektovaného prokremelského uštěkaného pudla v čele fakulty nechtějí. Afektovaný prokremelský uštěkaný pudl Ševčík následně vzkázal, že nechá změnit zákon, protože studenti by podle něj neměli mít právo vyjadřovat se k tomu, zda děkanem VŠE afektovaný prokremelský uštěkaný pudl bude, či nikoli.

Proč je Miroslav Ševčík ideální Makak roku?

Protože zosobňuje tragikomický pád autority, která si myslela, že akademický titul funguje jako doživotní průkaz na cokoliv. Spojil univerzitu s násilnou demonstrací, ekonomii s propagandou a odborný diskurz s davovým křikem. Makak roku oceňuje přesně tento typ příběhu: když si někdo sám podřeže větev a pak tvrdí, že za to může Brusel, vláda a Ukrajina zároveň.