web statisticsvisitor activity tracker

Senátor, který působí jako „rozumná konzervativní tvář“, ale občas se objeví ve velmi podivné společnosti na různých akcích. Specialista na právní minimalismus – vždy připraven vysvětlit, proč ten zákon vidí jinak než common sense.

Zdeněk Hraba: senátor, který balancuje mezi „rozumně konzervativní“ a „co tam proboha dělá?“

Zdeněk Hraba je senátor, který si buduje image klidného, racionálního konzervativce – právníka, který má vše promyšlené, sečtené a podložené paragrafy. Jenže realita je složitější: někdy působí jako učebnicový odborník, jindy se objeví na akcích a po boku lidí, kteří by se spíš hodili do monitoringu extremistických skupin než do reprezentace „umírněné pravice“.

Je to typ politika, u kterého se občas ptáš: „Je to náhoda, omyl, nebo má prostě rád společnost barevných bizárů?“

Rozumná tvář konzervativců… na první pohled

Hraba dlouhodobě vystupuje jako jedna z tváří konzervativního středu: rozvážný, slušný, argumentačně čistý.

Jeho politická prezentace staví na dojmu, že představuje právo proti chaosu, zdravý rozum proti extrémům a že do Sněmovny či Senátu přináší „řád v paragrafu“.

Jenže pak přijde moment, kdy se objeví na akcích, kde by člověk čekal spíš někoho z marginálních radikálů. A najednou působí jako konzervativní ironie osudu.

Specialista na právní minimalismus

Hraba je mimořádně obratný právník, který zvládá jednu specifickou disciplínu: vysvětlit, proč zákon říká něco úplně jiného, než si všichni myslí.

A dělá to s klidem, který by se hodil spíš k notáři při čtení závěti než k politickým debatám:

  • „To není v rozporu, to se jen špatně interpretuje.“
  • „Zákon to vidí jinak, než jak to působí.“
  • „Právně vzato je to složitější.“

Hraba je prostě právní minimalista: vždycky najde způsob, jak z jednoho paragrafu vyčíst šest různých závěrů – jen žádný není ten, co čekáte.

Podivné společnosti a ještě podivnější foto sety

Ačkoli působí jako standardní konzervativní politik, občas se objeví na akcích nebo mezi lidmi, kteří mají od „standardní politiky“ asi tak daleko, jako má Tomio Okamura k liberálním hodnotám.

Je to ten typ: slušný politik na papíře, ale s fotogalerií, která působí jako omylem otevřené peklo sociální bubliny.

V makačím světě to z něj dělá ideálního kandidáta – rozumný hlas, který se občas nechá zatáhnout do absurdna.

Makačí kvality? Elegantní chaos

  • působí rozumně, ale občas přistane mezi konspiračními personami,
  • vždy připraven bránit zákonný výklad i proti selskému rozumu,
  • má pověst právního mistra, ale zároveň politického turisty,
  • působí seriózně, ale jeho veřejná stopa je plná kuriózních momentů.

Zdeněk Hraba je makak roku v kategorii „politika mezi dvěma světy – odborností a bizárem“.

Zdroje