web statisticsvisitor activity tracker

Šéfka Trikolory, která nosí národní barvy jako zbroj proti EU, migraci a „liberální totalitě“. AI defenestrátorka, pro kterou je Brusel horší strašák než jakýkoliv zdaněný banán.

Zuzana Majerová: Vlastenka na autopilota - vlajky řeší, fakta už míň.

Zuzana Majerová je předsedkyně Trikolory a od roku 2025 také poslankyně, zvolená na kandidátce SPD. V posledních letech vystupuje jako jedna z nejhlasitějších tváří „vlastenecké opozice“, která si politiku představuje jako permanentní kulturní válku: proti vládě, proti „liberálům“, proti médiím, proti Ukrajině ve veřejném prostoru, zkrátka proti čemukoli, co se dá připnout na nástěnku nepřítele. Její komunikace stojí na ostrých, často dramatických formulacích, které přitahují pozornost i v situacích, kdy už nejde o kritiku, ale o náznak výhrůžek nebo o schvalování násilných fantazií.

Do širšího povědomí se dostala výrokem na sociálních sítích o „Spolu chyceni“ a „Spolu pověšeni“, který vyvolal politickou reakci a řešila jej i policie (případ byl odložen). V roce 2025 pak znovu rozvířila kritiku sdílením AI videa „defenestrace“ politiků v souvislosti se sporem o ukrajinské vlajky. V zahraničně-politické rovině Majerová dlouhodobě prosazuje postoje, které jsou vnímány jako proruské či minimálně silně protiukrajinské, a Trikolora opakovaně zveřejňuje prohlášení stavějící se proti českému pro-ukrajinskému kurzu.

Vedle ideových střetů se v roce 2025 objevily i vnitrostranické turbulence: část bývalých členů veřejně útočila na vedení Trikolory a zazněla i podezření mířící k hospodaření strany. A do toho všeho přišel ještě bizarní spor s Petrem Macinkou, šéfem Motoristů: veřejné urážky, následná omluva a „kytice ve Sněmovně“ jako politická romantika pro otrlé. Majerová tak působí jako politička, která staví na symbolech vlastenectví, ale v praxi často dodává hlavně konflikty, eskalaci a vděčný materiál pro vlastní bublinu.

Kdo je Zuzana Majerová?

  • Předsedkyně Trikolory a poslankyně zvolená za SPD.
  • Specialistka na silná slova, slabší brzdy.
  • Vlajkový konfliktový inženýr: Ukrajina jako věčný terč.
  • Protestní rétorika, která občas vypadá jako návod k lynči.
  • Partnerka politických hádek: od vlády až po Macinku.

Majerová má zvláštní dar: dokáže mluvit o vlasti tak hlasitě, až to někdy zní, jako by vlast byla jen mikrofon a národ jen ozvěna. Vlajky? To je její oblíbený sport. Když se někde objeví ukrajinská, Majerová vyrazí do akce s energií člověka, který právě objevil nový kontinent, jenže místo mapy má status na Facebooku. A když se řeší česká trikolóra, člověk má občas pocit, že barvy jsou vedlejší. Hlavně aby se trefila emoce. Kritici jí vyčítají, že to „vlastenčení“ paradoxně často nese nálady, které zní podezřele kompatibilně s ruskou propagandistickou tóninou.

Její styl je jednoduchý: napnout provaz, zatáhnout, a když to zapraská, říct, že to byl jen vtip. „Pověšeni“? Metafora. Defenestrace AI videem? Humor. Soudci „z talárů“? Spravedlnost lidu. Všechno je to prý jen nadsázka, jenže nadsázka se nějak podezřele často zastavuje až tam, kde už to připomíná politický lynč v kostýmu.

Proč je Zuzana Majerová ideální Makak roku?

Protože dokonale vystihuje politiku, která se tváří jako obrana národa, ale reálně je to hlavně výroba konfliktu a sběr bodů za nejtvrdší výkřik. V jejím podání se veřejná debata mění na nekonečný řetězec symbolických bitev, kde jsou fakta jen volitelný doplněk a kde se násilná obraznost maskuje jako „satira“ nebo „vtip“. K tomu přidej opakované kontroverze, ostré výpady a kauzy kolem fungování Trikolory, plus mediálně vděčný spor s Macinkou, a vyjde ti kandidátka, která má makačí kvality ve všech disciplínách: eskalace, polarizace, urážlivá metaforika i schopnost udělat z vlastní strany permanentní drama.

Zdroje