S02E10 - Makak roku 2025 - Jungle drum

Makačí skřeky sílí. Zbývá už jen několik soubojů, a dostaneme se společně do třetího kola. A koho že tam pošlete dnes?

Jiří Černohorský – lidský megafon, který spojí NATO, chemtrails i sousedův bordel do jedné věty

Jiří Černohorský je legenda české konspirační scény – chodící megafon, který dokáže zvýšit hlas i přes vypnutý mikrofon a spojit dohromady tolik nesouvisejících témat, že by nad tím i teoretik chaosu jen pokrčil rameny.

Když se Jirka v šestnácti letech rozhodoval, co bude dělat, tesařina byla jeho jasná volba. Vzhledem k tomu, že je Jirkovi právě 55 let a stále je vlastníkem všech dvaceti prstů, lze usuzovat, že je ve své obživě mimořádně zručný, nebo prostě nemakačenko a flákač, který u toho dlouho nezůstal. Správně. Jirka je notorický krachonoš ve všem, do čeho se pustí.

Brněnský rodák je navíc mocně přesvědčen o tom, že za jeho sérii neúspěchů může vláda, která zrovna teď sedí v Poslanecké sněmovně (a teď je v rámci teorie relativity skutečně plovoucí termín), zejména pak Evropská unie, a se slzami v očích vzpomíná na doby, kdy se podnikat nesmělo, protože zavřené hranice s sebou nesly konkrétní sociální jistoty. I když to třeba byla teplá palanda na Pankráci, kam by Jirku jako nezaměstnaného zašili. Láskyplně tak vzpomíná na vzdálené sousedy v Rusku, se zvláštní fixací na Kreml.

Jirka si pochopitelně uvědomuje, že jako jednotlivec zmůže málo, a tak se s oblibou přisere k někomu, kde bude jeho názor rezonovat. Nadějná spolupráce tak obvykle končí tím, že s naivním Jirkou někdo vydrbe, a stane se sériovou obětí podvodu na voliče. Chronologicky tak můžeme hovořit o zklamáních zprostředkovaných Lucií Haškovou (2015), Martinem Konvičkou (2016), Tomiem Okamurou (2017), Andrejem Babišem (2018), Danielem Landou (2019), Janou Peterkovou (2020), Lubomírem Volným (2021), Ladislavem Vrabelem (2022) a skvělým kombem, kdy byl v roce 2023 aktérem vlasteneckého gangbangu, kdy s jeho ideály vyjebal Rajchl i Čechoslováci.

Petr Markvart – blízkovýchodní vypravěč a lovec geopolitických point

Petr Markvart se dlouhodobě profesně pohybuje na Blízkém východě – pracoval v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Iráku či Egyptě a vystupuje jako analytik, komentátor a znalec regionu. V debatách a textech rozebírá roli USA, Saúdské Arábie nebo NATO v konfliktech, často v duchu toho, že za většinu katastrof mohou „západní zájmy“ a skrytá hra velmocí.

Jeho výstupy se objevují v alternativních médiích a debatních klubech, kde spojuje geopolitiku s konspiračním nádechem – od „inside job“ výkladů 11. září po čtení konfliktů čistě prizmatem západní viny. V makakím pavilonu je tedy archetypem „experta na Blízký východ, který dokáže každou zprávu přepsat do scénáře o skrytém spiknutí“.

A protože jeden projekt nikdy nestačí a Péťa definitivně nezůstává při zemi, vzniká pod jeho taktovkou například stránka Jsem zděšena s podivnou fixací na Miroslavu Němcovou a neméně skrývanou fascinací Andrejem Babišem. S Andrejem ostatně pojí Péťu i angažmá v StB. Jsou jednoduše svazky, které nerezaví, a i když je Andrejovi upřímně u řiti, že nějaký Markvart existuje, Péťa stále doufá, že Andy jednou objeví jeho skrytý talent v patolízalství a umožní mu stát se druhým Márou Prchalem. Jenže Andy má dost sebereflexe na to, aby věděl, jaké pijavice si k tělu nepouštět – což je poněkud překvapivé tvrzení s přihlédnutím k tomu, jaké pijavice v ANO jsou, ale tak to prostě je. V měřítku kindlů, ohnoutů a oportunistických sviní je Péťa pro Andyho něco, co se naprosto vymyká obvyklým stupnicím ohrožení, a tak jej bude i v budoucnu ostentativně ignorovat, zatímco Péťa mu bude dál láskyplně lézt do zadele.

A protože neštěstí chodí vždy ve třech, je Peťka pro jistotu namotaná i na web prvnizpravy.cz, což zní na první dobrou jako server, který se dostane ke zprávám jako první. Hned druhý pohled nám ale vyloží karty a zjistíme, že o kilometrech tunelů pod Ukrajinou se na mainstreamových médiích nedočteme. Koneckonců, ne každý web má před kliknutím na článek ze Seznamu upozornění, že Národní centrum kybernetických operací z dlouhodobého hlediska vyhodnotilo daný web jako entitu podílející se na hybridní válce ve prospěch Ruska. A z toho jsem ale rozhodně zděšena.

Oto Klempíř – když se z textaře stane poslanec a kapela nechce dělat křoví kampani

Oto Klempíř patří k lidem, kteří si v české popkultuře dlouho nesli pověst originálního provokatéra a intelektuálního drsoně: spoluzakladatel a výrazný hlas J.A.R., textař, marketér, člověk, který dokázal napsat chytlavou větu i chytlavý refrén. A pak přišel rok 2025 a s ním přechod z pódia do politické arény. Je to příklad, jak rychle se může charisma změnit v trapnost, pokud se někdo rozhodne vstoupit do politiky, kulturních válek a veřejných debat bez padáku a bez filtru.

Zásadní zlom nastal až ve chvíli, kdy Klempíř oznámil, že jako nestraník povede kandidátku Motoristů sobě v Plzeňském kraji. Kapela J.A.R. následně oznámila, že jejich další společné cesty jsou neslučitelné, a rozloučila se s ním po koncertě na začátku srpna 2025.

Motoristé se v otázce komunismu stylizují do role neúnavných strážců ideové čistoty: lidé s komunistickou minulostí podle nich nemají vykonávat veřejné funkce, protože paměť národa, morální kredit a tak dále, znáte ten slovník. Jenže pak se začne seznam „výjimek“ podezřele prodlužovat. Najednou se neřeší minulost, ale marketing, zkušenosti, kontext doby, mládí, nejasné archivy a jiné jemné nuance, ve kterých se dá minulost bezpečně rozpustit. Zásada zůstává, jen se přesune do teoretické roviny, ideálně na plakát nebo do rozhovoru, kde zní skvěle. V praxi se mezitím rozjíždí jiná disciplína: pružná morálka, schopná se přizpůsobit personálním potřebám rychleji než směrovka při předjíždění.

A není to jediná kauza, kde se Motoristé dokážou narvat láhev od vodky pod vlastní brzdový pedál. Rádi brojí proti „starým strukturám“ a „politickému establishmentu“, ale zároveň se obklopují figurami, které jsou šablonou k tomu, jak vypadá politický dinosarus, který skončil svůj mandát v roce 1995. Hlásají odbornost a profesionalitu, zatímco výběr lidí občas připomíná spíš casting na podcast než systematickou práci s týmem. Kritizují ideologii, ale sami si ji pěstují jako bonsaj, pečlivě zastřiženou tak, aby nerušila sponzory ani voliče. V zahraniční politice se tváří jako realisté, doma jako rebelové a v každém rozhovoru jako oběti nepochopení. Výsledkem je směs kauz, rozporů a vysvětlování, proč to, co by u jiných bylo nepřijatelné, je u nich jen „mediální zkratka“. Motoristé tak působí jako hnutí, které sice tvrdí, že minulost má být diskvalifikace, ale přítomnost je nakonec vždycky dostatečně flexibilní, aby se to nějak vysvětlilo. A vysvětlování, jak známo, je v české politice plnohodnotná náhrada za konzistenci.

Pavel Cimbál – Programátor paralelní reality

Bývalý vysokoškolský pedagog, který si řekl, že programování studentů je nuda, a raději začne refaktorovat realitu. Vystupuje na demonstracích, píše dlouhé texty o „cenzuře“ a „totalitě EU“, sdílí „alternativní“ pohledy na válku na Ukrajině a podle projektů sledujících dezinformace je dlouhodobě řazen mezi tváře domácí dezinfo scény.

Cimbál je typ člověka, který do každé debaty přinese screenshot z Telegramu nebo ruské státní agentury, načež dodá, že „na to se mainstream neodváží podívat“. Do soutěže nastupuje jako konspirátor a pseudoexpert, který má ke každému tématu vlastní graf, vlastní narativ a vlastní definici slova „svoboda“ – ideálně takovou, kde mu nikdo nesahá na facebookový účet.

Charakteristickým rysem jeho veřejného vystupování je schopnost mluvit dlouho, složitě a s výrazem člověka, který právě odhalil zásadní pravdu, i když ve skutečnosti jen znovu přeříkává známé teze v mírně obměněném pořadí. Oponenti jsou pro něj buď zmanipulovaní, nebo zaplacení, případně obojí zároveň, což elegantně eliminuje nutnost vést skutečnou debatu, případně argumentovat faktickými důkazy. V Cimbálově světě je totiž každý nesouhlas dalším důkazem, že má pravdu, a každé umlčení na sociálních sítích potvrzením, že systém se bojí. Ideální pozice pro člověka, který chce být trvale na okraji, ale nikdy bez publika.

Roman Šmucler – konspirátor, mediální loutka

Zubař, kterého pandemie katapultovala z ordinace do studia každé druhé televize. Z čela stomatologů plynule přešel do role „všeobecného experta na covid“, očkování i politiku, přičemž vrtal do epidemiologů stejně zarputile jako do zubů. Tváří se jako nejpovolanější odborník, jenž by nejraději přepisoval odborné standardy v přímém přenosu.

Romanova nevyslovená erotická fantazie je, aby sám sebe překvapil při interview v talkshow TABU. A nakonec by Roman Šmucler nevylezl z budky za Romanem Šmuclerem, ale Roman Šmucler by si vlez do budky k Romanovi Šmuclerovi.

Roman je ostřílený zubař, který se dle vlastních slov netají tím, že mu během jednoho odpoledne při čištění zubních kanálků dezinfikovaným krumpáčem zemřelo někdy i šest pacientů. Romana můžete navléct do Mengeleho pracovní uniformy (což jsou také lékařské hadry, jen s háknkrojcem místo výšivky červeného kříže) a stejně to bude ten samý milý, lehce vyšinutý doktor s cukrátky po kapsách, které tam má jen proto, aby pacientům přivodil kaz. Roman je ten zubař, který jako jeden z deseti nedoporučuje novou zubní pastu, a to jen proto, že by jinak neměl do čeho vrtat.

Protože je to zubař nejzubatější, hrál si také v letech 2017 až 2021 na prezidenta Lékařské komory. Zatím se však nenašel žádný zubař, který by se Schmutziho zastal proti pomluvám o nekompetentnosti.

Roman umí od všeho trochu. Je to trochu zubař, trochu plastik, trochu moderátor vedoucí hodinový dialog s krabicí, ale ze všeho nejlépe mu jde trollit občany s inteligenčním koeficientem kombinované elektrické pračky a nakecávat jim, že je specialista na epidemiologii.

I během letošního roku se naplno projevily jeho sklony k všeználkovství. Jen máloco ale asi trumfne rok 2022, kdy vybíral narychlo letadla, která by měla vláda zakoupit pro hašení požárů v Českém ráji nebo kritizoval nákup bitevních letounů, protože zubař má přece jakože všeobecný rozhled a selský rozum. Ten především.

A to je naše sestava pro S02E10. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete dva favority!