web statisticsvisitor activity tracker

Jak lépe vykročit do roku 2026 než si pořádně připomenout neúspěch STAČILO v podzimních volbách? Zároveň to musíme udělat dnes, protože zítra už by to mohlo být klasifikovatelné jako propagace komunismu. Takže… jaké tři borce jste poslali do dalšího kola?

Kateřina Konečná – Ruská stíhačka na území Evropské unie

Předsedkyně KSČM a europoslankyně, která dokázala nemožné: zabalit recyklované komunistické floskule do instagramových příspěvků a tvářit se, že je to moderní levice. V Bruselu mluví o právech obyčejných lidí, doma se stylizuje do role poslední strážkyně „normálního světa“, zatímco její strana mizí z parlamentu rychleji než volební program z billboardů. Makak roku jak vyšitý – s logem kosy a kladiva jen tak v hlavě, když už ne na plakátech.

Při troše štěstí je Kačena v Makakovi naposledy. Má svůj třetí mandát v Europarlamentu, takže o rentu má postaráno, a obliba komunistů padá v přesné linii grafu úmrtnosti důchodců se selektivní pamětí. Bude to stačit na Makaka roku?

Kačenu můžete znát z veselých diskusí na televizních obrazovkách, ve kterých hájí především zájmy České republiky, které jsou shodou okolností naprosto stejné jako ty, které prosazuje Kreml. Když se Kachny otevřeně zeptáte, jestli kope za Rusáky, teatrálně se urazí. Patrně proto, že její úsilí není dost zřejmé.

Kateřina Konečná je politická stálice, která přežila všechno. Pád komunismu, střídání generací, změny světa i elementární stud. Je to relikt, který se odmítá proměnit v exponát a místo toho se pravidelně hlásí o slovo, aby připomněl, že minulost není pryč, jen má novou tvář a v případě Kateřiny Konečné nové keramické zuby, které si nechala zaplatit z peněz Evropské unie, čímž se zasloužila o rozklad západu.

Konečná funguje jako chodící paměťová karta KSČM. Vše je tam uložené: třídní boj, imperialisté, mír řízený z Moskvy a hluboké přesvědčení, že Západ je zlo, zatímco Východ je jen nepochopený. Nikdy to neřekne úplně nahlas. Kateřina je zkušená. Místo toho používá opatrný slovník, kde se válka relativizuje, agresor vysvětluje a oběť se taktně upozadí. Vždy s výrazem člověka, který to přece myslí dobře. No a že ruští vojáci znásilňují ženy a děti? Ale prosím vás... i takovej ruskej voják má svoje potřeby. Není to tak snadný, jako se v České republice vrátit z hospody a zmlátit manželku páskem od kalhot. Na Ukrajině je válečná fronta. Tady se bojuje, a každý si musí ulevit od stresu.

Politická existence Konečné připomíná nekonečný kruh. KSČM je mrtvá. KSČM se vrací. KSČM je znovu mrtvá. Aaaaaaa, KSČM je zakázaná, ale Kateřina je pořád tady. Jako duch minulého režimu, který odmítá odejít do světla a raději straší po krajích, europarlamentu a televizních debatách. Kam přijde, tam se čas zastaví někdy kolem roku 1978.

Konečná je mistryní selektivní paměti. Okupace? Složitá věc. Gulagy? Kontext. Lidská práva? Západní propaganda. Zato jakmile jde o Ameriku, NATO nebo Brusel, náhle má jasno, ostří jazyk a plamenný projev. Všechny hříchy světa mají jasnou adresu, jen ty rudé se záhadně ztrácejí v mlze historie.

V našem výběhu představuje Kateřina Konečná ideální exemplář. Ne proto, že by byla nejhlasitější nebo nejšílenější, ale proto, že je vytrvalá. Neustále dokazuje, že i politická mrtvola může dlouho chodit, mluvit a kandidovat. Stačí dostatečně silná nostalgie a nulová sebereflexe. Nenechte se mýlit. V galerii exotů spojených s komunisty, je Kateřina zdaleka nejpříčetnější příšerou. A možná proto straně stále šéfuje.

Ondřej Dostál – Právník, co počítá paragrafy i nakažené

Ondřej Dostál je právník specializovaný na zdravotnické právo, který se během covidové pandemie stal jednou z nejvýraznějších tváří právních sporů o vládní opatření. Jeho žaloby dokázaly u soudu shodit některá klíčová nařízení a otevřely debatu o tom, kde končí krizové řízení a začíná chaos.

Zároveň působil jako expert Pirátů a kandidát na ministra zdravotnictví, ale jeho vystupování kolem očkování a pandemie vyvolalo třenice i uvnitř strany. V makakím panteonu zastupuje roli „člověka, který má pravdu v tabulkách, ale veřejnost se u toho hádá, jestli ho milovat, nebo nenávidět“.

Ondřej Dostál v evropské politice funguje jako ten typ člověka, kterého si zahraniční bezpečnostní úřady pamatují líp než jeho vlastní voliče doma. Když byl v nedávné době vyhoštěn z Moldavska a byl mu zabaven diplomatický pas, úředníci to zdůvodnili jako „riziko pro národní bezpečnost“, což je formulace, kterou by si někteří politici nechali vytetovat místo rodného listu.

V Moldavsku nechtěli pana Dostála pustit dál než na letadlo domů, a tak skončil debatující z okna jedné středoevropské kavárny, zatímco v Kišiněvě diskutovali, jestli to znamená, že je europoslanec nebo dobrodruh s leteckou úzkostí.

Zatímco místní úřady vnímají jeho přítomnost jako „hybridní hrozbu“, Česká republika zatím nedospěla do fáze, kdy by nazývala věci pravými jmény, a tak je Ondřej Dostál stále jen europoslanec, který šel do Bruselu pobírat plat europoslance, aby tím rozložil Evropskou unii zevnitř.

A na tom není samozřejmě nic špatného. Jen je to stejně debilní jako si myslet, že vegetarián může položit na lopatky masokombinát jen proto, že se v něm nechá zaměstnat.

Lubomír Zaorálek – Sociální demokrat ve všech režimech

Bývalý ministr zahraničí, místopředseda SOCDEM a veterán české politiky, který snad zažil všechny možné polohy strany – od vládní jistoty až po boj o přežití. V posledních letech se profiluje jako hlas tvrdé kritiky Západu: varuje před „vazalstvím USA“, plánem dávat procenta HDP na obranu bez mandátu voličů a Evropskou unií, která ztrácí význam.

Zaorálek vycítil, že Sociální demokracie je mrtvá, a tak kandidoval pod hlavičkou platformy Stačilo!, kde se vedle komunistů a další nesourodé společnosti snaží tvářit jako rozumný levicový hlas v moři křiklounů. Tvrdá slova o NATO, referendech a „novém světovém řádu“ mu ovšem zajišťují, že se do makačího panoptika vejde naprosto pohodlně – především jako ukázka, co se stane, když se levicová nostalgie potká s marketingem anti-NATO scény.

Lubomír Zaorálek je politický revenant, který se odmítá smířit s tím, že jeho čas už dávno vypršel. Když už to vypadalo, že sociální demokracie leží v klidu a bez pulsu, Zaorálek se vždycky někde vynořil, aby ověřil, jestli se s ní ještě dá mlátit o zem, případně zda jí nevěnovat ještě ránu krumpáčem z milosti. A světe div se, pokaždé to šlo.

Stejně jako Jana Maláčová funguje i Zaorálek jako spolehlivý indikátor úpadku. Kam vkročí, tam se začnou ztrácet voliči, program se rozplývá do mlhy a rétorika se mění v nostalgické blábolení o „skutečné levici“, kterou si už nikdo nepamatuje, ale všichni se tváří, že po ní touží. Výsledkem je politický zombie stav: strana s historií, bez budoucnosti, ale zato tragická PR kampaň, která cílí na svoje voliče cringem.

Zaorálek se rád stylizuje do role posledního sociálního demokrata, který to myslí upřímně. Jenže upřímnost bez soudnosti je jen jiná forma sabotáže. Zatímco Maláčová kope hrob a Stropnický do něj sype ideologickou hlínu, Zaorálek stojí opodál, pronáší patetické projevy a vysvětluje, že za všechno může někdo jiný. Globalismus, média, voliči, realita... Západ... Všechno kromě něj.

Jeho politický talent spočívá v tom, že dokáže být u každého pádu, aniž by kdy nesl odpovědnost. Byl ministrem, byl stínem, byl tváří i pozadím. Vždy přítomen, nikdy vinný. Pokud by sociální demokracie byla loď, Zaorálek by byl ten, kdo pokaždé stojí u kormidla, když loď narazí na ledovec, a pak s vážnou tváří vysvětluje, že to kra narazila do Titaniku, ne naopak.

V kombinaci s Maláčovou tvoří dokonalý tandem politické zkázy. Ona smrtka, on hrobník s proslovem. Ona kosu, on rétoriku. Společně dokazují, že stranu není nutné rozstřílet ani zakázat. Stačí ji dlouhodobě vést, vysvětlovat a „zachraňovat“.

Lubomír Zaorálek tak zůstává symbolem všeho, co sociální demokracii definitivně poslalo na politické pohřebiště. Ne jako padouch, ale jako tragická konstanta. A to je možná ještě horší.

A to je naše sestava pro S03E01. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!


Koho pošlete do semifinále?