S03E05 - Makak roku 2025 - Lidem pro smích
Kde bychom jen byli bez smíchu. Naštěstí je česká politická scéna plná klaunů, které nikdo nebere vážně, ale pokaždé se popadáte za břicho, když se někde objeví se svým stand-up vystoupením. Protože však humoru v politice má být jako šafránu, do semifinále můžete poslat jen jednoho borce!
Jana Maláčová - Polednice
Jana Maláčová je česká politička, ekonomka, bývalá ministryně za ČSSD a bývalá předsedkyně SOCDEM. Je známá krédem “Je jedno, jakou dělám práci. Hlavně ať u toho koryta nemusím pracovat”. Pro politickou moc a penízky se totiž ve volbách spojila s komunistickou stranou Stačilo!. Při svém patolízalství schvalovala vystoupení z NATO a EU. V současnosti sedí v houpacím křesle, mluví z cesty a češe panenku.
Na stranu druhou – ne každému se podaří za život dvakrát zcela pohřbít politickou stranu se stoletou historií, že ano?
Jana Maláčová je v české politice fenomén, který by si zasloužil vlastní varování na vstupu: „Pozor, vstupem riskujete prudký pokles preferencí.“ Technicky vzato se jí podařilo něco, co se jiným nepovedlo ani s pomocí vnějších vlivů, vnitřních rozkolů a dlouhodobého sebezapření. Sociální demokracii nejenže dovedla k politickému pohřbu, ale následně ji z hrobu slavnostně vyhrabala, oprášila, krátce předvedla na světle reflektorů a pak ji znovu s chutí zahrabala. Tentokrát hlouběji a s příměsí koření komunismu. Pokud se nějaká strana či uskupení rozvrací zevnitř, TOHLE JE ONO. Tohle je know-how, o kterém si Konečná nebo Dostál v Europarlamentu mohou jen nechat zdát, a dále svým kret... ovcím říkat, že pobírají plat europoslance, protože ničí Evropskou unii.
Maláčová totiž nefunguje jako běžný politik. Je spíš jako smrtka politických stran. Kamkoliv vstoupí, začne se dít cosi neklidného. Voliči se ošívají, preference vadnou, grafy se bortí a tiskové konference působí, jako by se konaly v funuse zapřísáhle puritánské jeptišky. Nejde o ideologii, nejde ani o program. Jde o přítomnost. Ta sama o sobě funguje jako repelent na elektorát.
Když už se zdálo, že sociální demokracie dosáhla dna a níž už klesnout nemůže, Jana dokázala, že dno má sklep. Vzkříšení strany proběhlo čistě proto, aby mohla být znovu znesvěcena, tentokrát s výraznou pomocí komunistů, kteří se kolem ní začali slétat jako supi k čerstvě otevřenému hrobu. Výsledkem nebyl návrat relevance, ale důkladná exhumace všeho, co ještě mohlo někomu připomínat normální sociální demokracii. Své tomu nepomohla ani role rozverné roštěnky Jany, která na předvolebních setkáních rozdávala půlkoláče. Pravděpodobně proto, že bez práce nejsou koláče, a jako symbolické gesto toho, kam by Česko směřovalo, kdyby volby vyhráli kremelští kromaňonci.
Významnou roli v tomto morovém tažení sehrává i ghúl Matěj Stropnický alias Soudruh hradní pán. Společně s Maláčovou tvoří sehranou dvojici sebemrskačů a roznašečů volební nákazy. Kam přijdou, tam preference hynou, voliči mizí a zůstává jen zápach ideologické zatuchliny a pocit, že tohle už jsme někdy zažili, a nikdy to nedopadlo dobře.
Jana Maláčová tak zůstává unikátním úkazem české politiky. Ne jako politička s vizí, ale jako personifikovaná politická pohroma. Smrtka, která si pro strany nechodí s kosou, ale s mikrofonem.
Ivan Smetana - dezolátská hvězda, konspirátor, mediální loutka
Ivan Smetana je typ postavy, která by dokázala udělat „živé vysílání“ i z vlastní ze špajzu, kdyby přišel se spiknutím o tom, jak mu někdo žere marmelády. Bývalý dělník, prezident spolku KTV Live a muž, který si z alternativního zpravodajství vyrobil reality show bez scénáře, ale s nekonečnou zásobou podezření. V jeho podání se svět netočí kolem osy Země, nýbrž kolem osy „někdo nám to tají“ a „oni už si pro mě jdou“. A kdyby náhodou nešli, tak se to přinejmenším dá říct do kamery tak přesvědčivě, až se divákům začne zdát, že slyší sirény i z vypnuté televize.
KTV Live odstartovala v covidové době a postupně si vybudovala slušný dosah. V řadě mediálních shrnutí se objevuje jako jedna z výrazných platforem, která šířila konspirace o 5G, chemtrails, covidu a podobně, včetně historek, že se ho policie měla pokusit „unést a zabít“. Jenže tohle není jen folklor internetového strachu. Je to obchodní model: vezmeš chaos, přidáš pocit křivdy, promícháš s „pravdou, kterou jinde neuslyšíte“, a podáváš to po dílech jako telenovelu. Každý díl končí cliffhangerem: „a příště vám řeknu, kdo za tím stojí“. (Nikdy to neřekne, protože by tím seriál skončil, čímž se technicky dostává do nepřiznaných pohádek tisíce a jedné noci)
Do toho se přidává dlouhá, až dojemná ambice na Hrad. Tedy spíš dvě. Kandidaturu na prezidenta oznámil v roce 2021, ale v roce 2022 ji ukončil kvůli nedostatku podpisů. Tenhle typ „kandidování“ je vlastně docela výstižný: velká slova, velká energie, a pak realita v podobě kolonky „nesplněno“. Smetana tak zůstává spíš prezidentem vlastního studia, kde si může dělat inauguraci každý večer, bez otravné drobnosti jménem volič.
A protože žádná správná domácí legenda se neobejde bez minulosti, tuhle kapitolu mu média pravidelně připomínají v souvislosti s kauzou lehkých topných olejů z 90. let. V jeho vlastních vyjádřeních se objevuje tvrzení, že v tehdejších podvodech figuroval jako „bílý kůň“. Přeloženo do lidštiny: i když je to „staré“, v jeho veřejném obrazu to funguje jako nekonečný flashback, který se vždycky hodí, když je potřeba přisolit portrét „systém mě semlel“.
Jenže „aktuální kauzy“ nejsou retro. Nejvýraznější je incident z Frýdku-Místku z roku 2025, který policie řešila v souvislosti s nahlášenou střelbou. Podle dostupných zpráv měl poblíž bydliště vystřelit několikrát do vzduchu a policie ho obvinila mimo jiné v souvislosti s vydíráním (stíhán měl být na svobodě). Platí presumpce neviny, ale pro medailonek je důležité hlavně to, že realita najednou přestala být jen „obsah“.
A teď to nejlepší, to satirické maso na kosti: Ivan Smetana je člověk, který dokázal vzít nejnebezpečnější žánr dneška, livestream za volantem, a povýšit ho na existenciální thriller. Ne proto, že by ho někdo pronásledoval, ale protože jeho vyprávění má pronásledování jako základní operační systém. V jeho světě je každý dron buď atentát, nebo důkaz. Každý kolemjdoucí je buď agent, nebo komparz. A každá pochybnost je jen další potvrzení, že „to sedí“.
Zároveň je to paradoxní figura: člověk, který se stylizuje do role lovce lží, ale živí se hlavně tím, že je množí a balí do emotivních krabiček. KTV se v různých popisech pojí nejen s velkými dosahy na sociálních sítích, ale i s ekonomickou stránkou projektu, dluhy a financováním, které se v alternativní scéně často tváří jako „boj proti systému“, jen aby se z toho nakonec stal docela obyčejný provozní účet. A do toho se KTV objevuje v prostoru protivládních akcí, kde se na kameru rádi usmějí různí politici a aktivisté, protože kamera je v téhle subkultuře často víc než program.
Výsledkem je medailonek člověka, který by nejradši moderoval i konec světa, ideálně na výšku, s komentářem „už jsem vám to říkal“. A kdyby se ukázalo, že konec světa dneska nebude, nevadí. Zítra se dá přepnout na chemtrails, pozítří na grafen ve vakcínách a v pátek na to, že mu někdo šlape po karmě. Hlavní je, aby běželo vysílání. Protože když se kamera vypne, zůstane ticho. A v tichu je nepříjemně slyšet realita.
Soňa Peková – vědkyně, která vyhlásila válku vědě
Soňa Peková patří k těm příběhům, které by ještě před pár lety působily jako přehnaná satira, dnes však fungují spíš jako dokumentární záznam rozkladu hranic mezi odborností, egem a publikem hladovým po jednoduchých odpovědích. Molekulární genetička, která měla reálné zkušenosti z laboratoře a odborné zázemí, se během pandemie covidu proměnila v jednu z nejviditelnějších ikon antivaxové a konspirační scény. Z člověka pracujícího s daty se stal člověk pracující především s dojmy, intuicí a silným přesvědčením, že právě ona vidí za oponu reality.
V mediálních vystoupeních začala systematicky zpochybňovat původ viru SARS-CoV-2, hovořila o jeho umělém vytvoření, o údajných plánech globálních elit a o vakcínách jako nástroji masového ohrožení. Tvrzení, která byla opakovaně a detailně vyvracena virology, imunology i dalšími odborníky, však neměla šanci prorazit bariéru víry, již si kolem sebe její publikum vybudovalo. Oponentura se totiž v tomto ekosystému nevnímá jako korekce, ale jako důkaz, že mluvčí má pravdu a „oni“ se ji snaží umlčet.
Vrchol absurdity přišel ve chvíli, kdy se Peková veřejně vymezila i geopoliticky a vyzývala k modlitbám za zdraví Vladimira Putina. V ten moment se definitivně rozpadla iluze, že jde „jen“ o odbornici s kontroverzním názorem na medicínu. Z vědkyně se stala postava ochotná legitimizovat ruský narativ nejen skrze pseudovědu, ale i skrze morální relativizaci agresora. Pro část publika to byl šok. Pro její skalní fanoušky naopak důkaz, že mluví „pravdu, kterou se ostatní bojí vyslovit“.
Významnou roli v jejím příběhu sehrála i spolupráce se slovenskou politickou reprezentací a tamní dezinfoscénou. Právě na Slovensku našla otevřený prostor, kde její akademický titul fungoval jako univerzální razítko, které dokázalo posvětit téměř jakékoliv tvrzení. Co ale čekat od státu, kde třetina lidí věří tomu, že Zeměkoule je placka. Posudky, vystoupení a rozhovory se staly součástí širšího narativu, v němž se věda neověřuje, ale používá jako dekorace. V jednu chvíli už nebylo jasné, zda se bavíme o odborném stanovisku, nebo o performanci určené k maximalizaci dosahu.
Aktuální kauza kolem možného odebrání oprávnění vystavovat znalecké posudky pak působí jako hořce symbolické vyústění celé této trajektorie. Razítko, které mělo sloužit jako nástroj odpovědnosti, se proměnilo v marketingový doplněk. A ve chvíli, kdy stát začal zkoumat, zda je ještě používáno v souladu s pravidly, rozpadl
A to je naše sestava pro S03E05. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!
Koho pošlete do semifinále?
Hlasování v této anketě skončilo. Níže vidíš výsledky.