S03E09 - Makak roku 2025 - Nečitelné tváře
I dnešní souboj se podobá spíše štěpení atomu. Postavili jsme proti sobě výbušnou substanci, která má potenciál prokousat se do samotného finále. Jen vy rozhodnete, kdo skutečně může postoupit.
Jindřich Rajchl – revoluční právník na plný úvazek
Advokát, bývalý fotbalový funkcionář, ex-Trikolóra a dnes předseda strany PRO – to je Jindřich Rajchl, muž, který zjistil, že největší adrenalin není na tribuně stadionu, ale na pódiu před plným Václavákem. Z protestů proti covidovým opatřením plynule přešel k permanentní vzpouře proti vládě, Bruselu, „Fialově totalitě“ a všemu, co se dá překřičet z pódia.
Rajchl je klasický makak tribun: do televize se nedostane tak často, jak by chtěl, takže si vyrobil vlastní mix politického hnutí, mediální značky a reality show z náměstí. Tohle je člověk, který se probouzí s myšlenkou na „národní povstání“ a usíná s představou, jak by vypadalo jeho inaugurační selfie z Pražského hradu.
Mezi jeho nejznámější soudy s epickou nevýhrou patří například kauza ezomaniaka Jakuba Netíka, který se, podobně jako Lžítko, specializuje na drancování peněženek makaků prostřednictvím prodeje podřadného zboží dotaženého z Číny, jemuž je dodatečně přidělen punc „artefaktu“. Zatímco Lžítko prodává fény na čeření hladiny vody, Kuba jde více do duševní hloubky a v jeho nabídce můžete najít například hřebík z Kristova kříže, prst svatého Jana Nepomuckého nebo popel Johanky z Parku. No ovšem. A také prsten nevyslovitelné hodnoty.
Rajchlovi se soud z nějakého důvodu nepodařilo vyhrát, protože dělat z lidí kretény a dudlat jejich peněženky je přece jen věc názoru, a definitivně je to důkaz toho, že právní systém v České republice je naprosto zdravý.
Z dalších kauz pak věnujme pozornost obhajobě proruské influencerky Jordanky Jiráskové, která se specializuje na generování hambatého obsahu pro otrlé diváky a vyznavače kuchaných krůt na OnlyFans, kde se své fanoušky pokouší učit gravitačním zákonům pomocí přetékání koz přes různé kusy nábytku a vybavení koupelny. I v tomto případě se Jindrovi nepodařilo proruskou filcku očistit, z čehož je zřejmé, že Jindra má podstatně vyšší úspěšnost v obhajobě zahýbající manželky naž v soudní síni.
Jindra je taktéž známý tím, že rozdává trestní oznámení na potkání, a aktuálně jich má na kontě více než Helena Vondráčková, když o ní někde napíšete, že je stará. Jindra na jedné straně tvrdí, že někoho zabanovat pro názor je jen neschopnost přijmout pravdu, zatímco na straně druhé si za poslední rok, kdy je vidět nejvíce, vybudoval několikatisícovou armádu zablokovaných „oponentů“, kteří už mu do jeho názorů kecat nebudou.
Pak je tu speciální kategorie „oponentů“, kteří byli pro názor nejen zablokováni, ale ještě jim do schránky doputoval dopis s předvoláním, protože takhle to přece v české justici funguje. Jo. A píšu to i s tím, že Jindra při čtení těchto řádků brousí voskovku, aby usmolil nějakou tu žalobu na Paralelní listy.
Jana Vildumetzová Mráčková – nemá tušení, jak se tam dostala
Politická stálice, která vystřídala funkce od starostky přes hejtmanku po místopředsedkyni Sněmovny – vždy pečlivě tam, kde je zrovna moc a kamery. Symbol stylu „ANO, bude líp pro nás, zbytek si nějak zařídí“. V každé kauze působí, jako by byla jen náhodný kolemjdoucí, který omylem spadl do VIP zóny české politiky. Makak roku ve funkcionářské kategorii: kdo někdy řídil všechno a zároveň za nic nemůže.
Jana je v naší anketě čestnou zástupkyní něžného pohlaví. V doslovném slova smyslu.
Jana Mračková Vildumetzová je politická kometa, která se nejdřív vyšvihla na post hejtmanky Karlovarského kraje, pak se usadila v Poslanecké sněmovně a dnes už si kvete jako senátorka za obvod Sokolov. Podle Wikipedie se narodila v Karlových Varech v roce 1973 a její kariéra je poskládaná z mnoha politických židlí, které během let střídala jako sekanou v bufetu po volbách.
Ale ne všechno v jejím politickém příběhu voní jarem. V roce 2022 se totiž otočila kauza Dozimetr, v níž se ukázalo, že se Mračková Vildumetzová stýkala s podnikatelem Zakaríou Nemrahem, obviněným v této korupční aféře a jehož role sahá k obviněním z úplatkářství. Podle médií byl Nemrah nejen „známým“ jejího manžela, ale také svědkem na jejich svatbě a dokonce kmotrem jejich dítěte – což je kombinace rodinného alba a novinové kauzy, kterou si ani scenárista Netflixu nevymyslí líp než v noci bez světla.
Výsledkem politického tlaku byla její rezignace z postu místopředsedkyně Poslanecké sněmovny – a to s emocemi, které vypadaly, jako by odcházela, protože se jí zachtělo. Vůbec to nevypadalo, že by jí někdo nutil. Aféra Dozimetr prostupuje ANO i dnes, když se o ní mluví v souvislosti s dalšími shluky spřízněných podnikatelů. Mračková Vildumetzová přesto vehementně tvrdila, že se jednalo o „mediální štvanici“ a že s podnikatelskými machinacemi neměla nic společného – jinými slovy: její logic je tak pevná jako politická důvěra v období před volbami.
Po odchodu z hejtmanského křesla letos na podzim kritizovala prezidenta kvůli tomu, že při své návštěvě regionu nezvedl nejzásadnější téma dne – podle ní veřejnou vysokou školu – což vyvolalo další diskusi o jejím politickém vkusu a prioritách.
Takže tu máme Janu Mračkovou Vildumetzovou: političku, která prošla několika komorami, souběžně nesla více funkcí, než je běžné, a přitom se stále snaží udržet image bojovnice za regionální zájmy. Její kauzy – od těsných kontaktů s obviněnými až po dramatické rezignace – vypadají jako učebnice politického žonglování, kde princip prezumpce neviny občas dostává lekci od principu „dobrého PR“. Když se vás někdo zeptá, co si má veřejnost myslet, zdá se, že odpověď je jednoduchá: Mračková Vildumetzová je jako polévka bez chuti – všichni víme, že tam něco je, ale sotva se o tom mluví bez lžíce v ruce.
Karel Havlíček – Švýcarský nožík Agrofertu
Renesanční muž, který se vyzná ve všem: dopravě, průmyslu, ekonomice, energetice, covidu, sociálních sítích i ve správném nasazení brýlí do televizní debaty. Karel Havlíček je zosobněním kategorie „politik, šarlatán“ – aspoň podle těch, kteří ho nominovali.
V praxi to znamená, že kde se objeví kamera, objeví se i Karel s připraveným komentářem, grafem a metaforou. Pro Makaka roku je to ideální exemplář: přesvědčený, sebejistý, a tak trochu přes všechno.
Karel Havlíček je politický multifunkční nástroj. Takový ten švýcarský nožík, který má na sobě všechno, ale ve výsledku pořádně neumí nic. Vicepremiér, ministr průmyslu, dopravy, obchodu, krizový manažer, tiskový mluvčí, maskot a v případě nouze i stojánek na mikrofon. Když se někde něco pokazí, Havlíček tam stojí už předem a vysvětluje, že to vlastně není chyba, ale inovace.
Jeho největší devizou je absolutní absence studu. A hned v závěsu schopnost tvářit se odborně u čehokoliv, co má aspoň vzdálený vztah k Excelu, grafu nebo PowerPointu. Je ovšem docela možné, že Karlovi jednoduše ochably mimické svaly, protože je jedno, jestli se vymlouvá ze skandálu s kmenovými buňkami, nebo na něj řve Andrej, nebo je v rozhovoru na CNN Prima News, kde ho z nějakého důvodu zcela neobjektivně chválí. Karel se vždy tváří jako opuštěné štěně na ketaminu. Pokud by zítra došlo k havárii jaderné elektrárny, Karel by s sbalil své kruhy pod očima a dorazil s helmou, bezpečnostní vestou a tabulkou, ze které by vyplývalo, že situace je vážná, ale stabilizovaná, a hlavně že za to může někdo jiný.
Havlíček je ideální produkt hnutí ANO. Nemá názor, má stanovisko. Nemá přesvědčení, má briefing. Nemá páteř, má manuál. Jeho politická existence je nekonečný tiskový den, kde se mluví hodně, rychle a bez jakékoliv odpovědnosti. Pokud se něco nepovede, je to dědictví minulých vlád. Pokud se něco povede, je to díky Andreji Babišovi. Karel je jen prostředník. Takový politický USB kabel, který propojuje myš s počítačem, i když byste ji mohli napojit přímo.
Za pandemie se Havlíček proměnil v krizovou dekoraci. Objížděl republiku, kontroloval zavřené provozovny, vysvětloval chaotická opatření a s vážnou tváří oznamoval změny, které přestaly platit ještě dřív, než je dořekl. Zanechal po sobě spálenou krajinu drobných podnikatelů, zmatené veřejnosti a pocit, že stát řídí někdo, kdo si plete leadership s permanentním vystupováním v médiích.
Karel Havlíček není zlý. To by vyžadovalo charakter. Je spíš prázdný. Oportunistická nádoba prospěchářství. Technokratická skořápka, kterou lze naplnit jakýmkoliv obsahem, pokud je to politicky výhodné. Ideální Makak roku. Ne proto, že by něco zničil úmyslně, ale proto, že byl u všeho. A to bohatě stačí.
A to je naše sestava pro S03E09. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!
Koho pošlete do semifinále?
Hlasování v této anketě skončilo. Níže vidíš výsledky.