S04E04 - Makak roku 2025 - Rednecks
Je ten vhodný čas, podívat se na venkov. V rámci pětiletky musíte dnes rozhodnout, zda postoupí dále děvečka z davu, nebo Vidlák. Kdo vás chytil v roce 2025 za srdíčko více?
Jana Maláčová - Polednice
Jana Maláčová je česká politička, ekonomka, bývalá ministryně za ČSSD a bývalá předsedkyně SOCDEM. Je známá krédem “Je jedno, jakou dělám práci. Hlavně ať u toho koryta nemusím pracovat”. Pro politickou moc a penízky se totiž ve volbách spojila s komunistickou stranou Stačilo!. Při svém patolízalství schvalovala vystoupení z NATO a EU. V současnosti sedí v houpacím křesle, mluví z cesty a češe panenku.
Na stranu druhou – ne každému se podaří za život dvakrát zcela pohřbít politickou stranu se stoletou historií, že ano?
Jana Maláčová je v české politice fenomén, který by si zasloužil vlastní varování na vstupu: „Pozor, vstupem riskujete prudký pokles preferencí.“ Technicky vzato se jí podařilo něco, co se jiným nepovedlo ani s pomocí vnějších vlivů, vnitřních rozkolů a dlouhodobého sebezapření. Sociální demokracii nejenže dovedla k politickému pohřbu, ale následně ji z hrobu slavnostně vyhrabala, oprášila, krátce předvedla na světle reflektorů a pak ji znovu s chutí zahrabala. Tentokrát hlouběji a s příměsí koření komunismu. Pokud se nějaká strana či uskupení rozvrací zevnitř, TOHLE JE ONO. Tohle je know-how, o kterém si Konečná nebo Dostál v Europarlamentu mohou jen nechat zdát, a dále svým kret... ovcím říkat, že pobírají plat europoslance, protože ničí Evropskou unii.
Maláčová totiž nefunguje jako běžný politik. Je spíš jako smrtka politických stran. Kamkoliv vstoupí, začne se dít cosi neklidného. Voliči se ošívají, preference vadnou, grafy se bortí a tiskové konference působí, jako by se konaly na funuse zapřísáhle puritánské jeptišky. Nejde o ideologii, nejde ani o program. Jde o přítomnost. Ta sama o sobě funguje jako repelent na elektorát.
Když už se zdálo, že sociální demokracie dosáhla dna a níž už klesnout nemůže, Jana dokázala, že dno má sklep. Vzkříšení strany proběhlo čistě proto, aby mohla být znovu znesvěcena, tentokrát s výraznou pomocí komunistů, kteří se kolem ní začali slétat jako supi k čerstvě otevřenému hrobu. Výsledkem nebyl návrat relevance, ale důkladná exhumace všeho, co ještě mohlo někomu připomínat normální sociální demokracii. Své tomu nepomohla ani role rozverné roštěnky Jany, která na předvolebních setkáních rozdávala půlkoláče. Pravděpodobně proto, že bez práce nejsou koláče, a jako symbolické gesto toho, kam by Česko směřovalo, kdyby volby vyhráli kremelští kromaňonci.
Významnou roli v tomto morovém tažení sehrává i ghúl Matěj Stropnický alias Soudruh hradní pán. Společně s Maláčovou tvoří sehranou dvojici sebemrskačů a roznašečů volební nákazy. Kam přijdou, tam preference hynou, voliči mizí a zůstává jen zápach ideologické zatuchliny a pocit, že tohle už jsme někdy zažili, a nikdy to nedopadlo dobře.
Jana Maláčová tak zůstává unikátním úkazem české politiky. Ne jako politička s vizí, ale jako personifikovaná politická pohroma. Smrtka, která si pro strany nechodí s kosou, ale s mikrofonem.
Daniel Sterzik – Vidlák mezi makaky
Na druhé židli se rozvaluje Daniel Sterzik. Muž, který působí dojmem, že kdyby se dezinformace rozdávaly na váhu, odcházel by vždy s plným vozíkem a ještě by se dohadoval o slevě. Sterzik je ten typ postavy, který se tváří jako nezávislý myslitel, ale jeho myšlenky se podezřele často shodují s obsahem facebookových skupin, kde se realita považuje za názorový extrém.
Daniel Sterzik alias Vidlák je blogger, zemědělec a čerstvě i politický boss – jako předseda hnutí Stačilo! se pokusil přenést svůj svět vidláckých glos a komentářů přímo do volebních místností.
Jeho blog „Vidlákovy kydy“ se léta stal útočištěm pro všechny, kdo chtěli jiný výklad politiky, západu, EU i covidu. Kritici ho řadí mezi významné tváře české dezinformační scény, fanoušci ho berou jako „chlapa z dvora, co to řekne na rovinu“. V makak aréně je to učebnicový případ toho, co se stane, když se komentáře z chlíva přelijí do tiskovek a mítinků.
Daniel se dlouhodobě profiluje jako bojovník proti systému, přičemž systémem se rozumí prakticky cokoliv, co nepochází z řetězového e-mailu, telegramového kanálu nebo rozhovoru natočeného v kuchyni s vlajkou v pozadí. Jeho schopnost najít viníka v Evropské unii, médiích, vládě, vědcích a někdy i v gravitaci je obdivuhodná. Sterzik dokáže vysvětlit složité geopolitické konflikty během tří vět, z nichž ani jedna není pravdivá, ale všechny zní velmi přesvědčivě.
Zvláštní pozornost si zaslouží jeho rétorická výbava. Daniel mluví dlouho, nahlas a s výrazem člověka, který právě odhaluje šokující pravdu, již ovšem slyšíte potřetí během jednoho týdne. Když je konfrontován s fakty, reaguje osvědčeným manévrem. Fakta jsou zmanipulovaná, zdroje zaplacené a oponent je buď hlupák, nebo agent. Ideálně obojí. Diskuze se tak mění v monolog, kde Sterzik vítězí tím, že nepřestane mluvit.
Jeho mediální výstupy působí jako permanentní krizové vysílání, ve kterém je svět každé ráno o krok blíže k záhubě, ale naštěstí tu máme Daniela, který to celé prokoukl. Jen se bohužel nikdy nedozvíme jak, protože proces myšlení zůstává pečlivě utajen. Možná z bezpečnostních důvodů. Možná proto, že tam žádný není.
Smutné na Danielu Sterzikovi není to, že šíří bludy. Smutné je, že je šíří s takovou vytrvalostí, až se z něj stal stabilní zdroj hluku v informačním prostoru. Něco jako hučící transformátor. Nevíte přesně, k čemu je, ale víte jistě, že když by se konečně vypnul, všem by se neuvěřitelně ulevilo.
A to je naše sestava pro S04E03. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!
Připomínáme, že od semifinále se výsledky ankety dozvíte až po jejím ukončení!
Odkaz na předchozí duel S04E03