S03E03 - Makak roku 2025 - Odborníci na slovo vzatí
Na názor se jich nikdo neptal, a kdo ano, již toho lituje. Jsou mezi námi. Odborníci na všechno a na nic.
Miroslav Ševčík – děkan, demonstrant, inventář Václaváku
Miroslav Ševčík, dlouholetý děkan Národohospodářské fakulty VŠE, se stal symbolem toho, jak lze spojit akademickou pozici s permanentní protivládní kampaní. Reálně se proslavil víc účastí na demonstracích „Česko na 1. místě“ a protivládních akcích na Václavském náměstí než odbornými články – a právě tyto akce vedly ke stupňujícím se sporům s vedením školy a nakonec k jeho odvolání.
Ševčík se rád stylizuje do role pronásledovaného akademika, kterého chtějí zlikvidovat „liberální elity“ kvůli názorům. Když se ale v televizi rozčiluje na EU, Green Deal a válku na Ukrajině, člověk má spíš pocit, že sleduje permanentní meeting Trikolóry se zápočtem z makra v závorce. V soutěži si odnáší titul makak Václaváku.
Ševčík je entita, která byla osinou v řiti vedení VŠE i studentům tak dlouho, až byla po opakovaných excesech z vysoké školy odejita.
Miroslav se v poslední době nejvíce proslavil neuvěřitelnou smůlou, když byl policií konfrontován během pokusu o útok na Národní muzeum. Naštěstí se celá trapná situace záhy vysvětlila. Ševčík totiž neměl v úmyslu pálit ukrajinskou vlajku a ukrást stehenní kost tyranosaura, nýbrž šel jen zrovna okolo. Naneštěstí právě ve chvíli, kdy byla horní část náměstí k prasknutí plná a dav se jako mexická tsunami přemisťoval od tribuny s Jindolfem ke schodišti Národního muzea, na kterém už zhruba půl roku plápolá vlajka, která se ani v nejmenším nepodobá té ruské, nebo alespoň vlajce Sovětského svazu.
O čtvrt roku později se Mirda opět stává středem zájmu, tentokrát pro změnu kvůli tomu, že se znovu objevil na protivládní demonstraci. Pochopitelně měl i tentokrát naprosto logické vysvětlení, kterým ze všech posměváčků udělal paranoidní kretény. Ševčík totiž na demonstraci nechtěl, ale musel zde vyzvednout členy rodiny, kteří se sem vydali. Naneštěstí se členy rodiny během demonstrace najít nepodařilo, a tak předpokládejme, že příbuzní z demonstrace odešli tak, jak na ni přišli. Bez Ševčíka. Je to možná smůla, ale definitivně si za ni můžeme sami. Kdybychom nebyli tak paranoidní, neviděli bychom za každým protivládním aktivistou s nášivkou Vagnerovců kolaboranta. To je doufám každému nad slunce jasné.
Co už ovšem lehce hraničí s mírným podezřením, je situace, kdy se docent Ševčík vydá do televize diskutovat v živém přenosu jako vyslanec SPD, který ovšem není připraven argumentovat na vlezlé dotazy typu: „Takže když vás sem poslalo SPD, tak jste jejich politickým vyslancem.“ Tyhle dotazy prosím nikoho nezajímají, tak se jich pro příště zdržte. Pokud tedy někdy někdo bude mít ještě potřebu zvát do televize Ševčíka za jiným účelem než natáčet estrádní pořady spadající do situační komedie, kdy se docent a bývalý děkan Vysoké školy ekonomické hádá s moderátorem o naprosto zřejmých věcech, skáče mu do řeči s požadavky, aby pan moderátor laskavě nepřerušoval docenta, když zrovna mluví, a následně se zacyklí v argumentačních faulech, které si sám naskládá pod vlastní nohy.
Smutným faktem je, že se kvůli podobným škodolibostem ani v poslední době nemáme šanci dozvědět, proč vlastně docent do televize přišel a zda je to stále ten stejný kokot obhajující proruské narativy s ekologickými znalostmi básničky Měla babka čtyři jabka, nebo se třeba jen přišel do televize omluvit a oholit si před kamerou křovinořezem kardinálního muleta, kterého si pěstuje roky proto, že smát se jeho brokolici mu vadí méně, než když se mu lidé smějí kvůli jeho debilním názorům.
Aleš Juchelka – Ten hloupější z moderátorů Medúzy
Aleš Juchelka, televizní strejda, který si z politické kariéry udělal pokračování dětského pořadu — jen místo loutek vodí voliče. V každém projevu kombinuje slzy dojetí, rodinné hodnoty a naprostou loajalitu k šéfovi tak hladce, že by z toho ministerstvo propagandy udělalo metodickou příručku.
Medúza je nejen důkazem, že i bez mozku je možné žít, ale zároveň relikt pořadu České televize, kde jsou dva ze dvou moderátorů namočení do spolupráce s Andrejem Babišem. Oproti Krajčeti Aleš pochopil, že pokud chce mít vždy plné místo, musí se k Andrejovi přisát. Mnohem hlouběji. A rozhodně ne zrovna zepředu.
Po tom, co Marek Prchal prchnul na Slovensko, aby zase na chvíli pomáhal destabilizovat demokracii v jiném státě, vykouknul na sluníčko Aleš, který převzal část kompetencí marketingu. Na Alešovi je zvláštní, že ačkoliv mu technicky nic nejde a nic neumí, stal se po volbách v roce 2025 ministrem práce a sociálních věcí, což je shodou okolností místo, na které se těšila i Jana Maláčová, která je také naprosto neschopná a nic neumí. Lidem to dává určitou představu, že k vedení ministerstva jsou nároky poměrně nízké. To jediné na čem záleží je, jestli hajlujete někomu do ksichtu nebo ne.
Aleš je muž, který do politiky vstoupil s takovou vervou, až to vypadalo, že si spletl Poslaneckou sněmovnu s castingem do odpoledního televizního magazínu. Moderátor, poslanec, tiskový výstup na nožičkách. Člověk, který je schopen mluvit patnáct minut v kuse a přitom s chirurgickou přesností neříct vůbec nic.
Aleš se v posledních letech proslavil zejména schopností být vždy tam, kde je mikrofon, kamera a ideálně i někdo, komu lze vysvětlit, že za všechno může vláda, Brusel, Piráti, nebo kombinace výše uvedeného v libovolném pořadí. Je to zvláštní talent: Juchelka dokáže s kamennou tváří vyprávět o ohrožených rodinách, seniorech a dětech, zatímco stojí bok po boku s lidmi, kteří by sociální stát nejraději zabalili do igelitu a hodili do Vltavy.
Jeho role v hnutí ANO je jasná a přehledná. Když je potřeba říct něco emotivního, ale ne příliš konkrétního, nastupuje Aleš. Když je třeba obhájit neobhajitelné, vysvětlit nevysvětlitelné a u toho se tvářit, že jde o starost o obyčejného člověka, přichází Juchelka s výrazem moderátora, který právě oznamuje výherce soutěže o mikrovlnku. Vždy klidný, vždy uhlazený, vždy připravený převést jakékoli téma do mlhy obecných frází.
Obzvlášť působivé jsou jeho výstupy, v nichž se rozhořčeně ptá, proč se média ptají zrovna jeho. Proč takové otázky. Proč takový tón. Vždyť on je tu přece jen proto, aby hájil rodiny, děti a tradiční hodnoty, které se podle všeho nejlépe chrání tím, že se systematicky podrývají. Jakmile se rozhovor stočí k faktům, číslům nebo konkrétní odpovědnosti, Aleš elegantně uhne, podobně jako tanečník v televizní soutěži, kde se hodnotí hlavně úsměv a nikoli kroky.
Smutné na tom všem není ani tak to, že Aleš Juchelka říká to, co říká. Smutné je, že to říká s takovou jistotou, že by jeden skoro nabyl dojmu, že tomu i věří. A pokud ne, pak je to o to horší. Protože pak už nejde o zmateného moderátora v politice, ale o plně funkční součást stroje na výrobu uklidňujících lží, které mají jediný cíl: aby se divák cítil na chvíli v bezpečí, zatímco mu někdo nenápadně odnáší nábytek z obýváku.
Xaver Veselý – „já jen pokládám otázky“ v přímém přenosu
Luboš „Xaver“ Veselý je moderátor, youtuber a provozovatel XTV, který si kariéru postavil na tom, že do studia zve každého od politiků po dezinformátory – a vždy u toho zdůrazní, že on „jen dává prostor názorům“. Zároveň je členem Rady České televize, kde čelí kritice kvůli střetu zájmů a vlastním kontroverzním výrokům; ve Sněmovně už se několikrát řešil návrh na jeho odvolání.
Alternativní média ho milují, protože k nim ochotně přemosťuje část mainstreamového publika, a dezinfo scéna v něm vidí „našeho člověka“ v Radě ČT. V makak roku je Xaver typickým mediálním makakem: tváří se jako nestranný hostitel, ale ve skutečnosti je to přestupní stanice mezi veřejnoprávnem a konspiračním kanálem.
Xaver je požitkář, který sdílí podobnou filosofii jako Jana Zwyrtek Hamplová. Jíst chlebíčky, spát s mladými kluky a meditovat na sockách. Zatímto tím první a třetím bodem jsme si poměrně jisti, to s mladejma klukama máme potvrzeno jen od majitele nočního klubíku, který Xavera nechal vykulit na ulici, protože se k zaměstnancům choval neslušně a neuctivě. A pokud je to pravda, je to velký fuj.
Xaver by mohl být utajené zlé dvojče Marka Ebena, které se na rozdíl od Marka rozhodlo v pubertě nezhubnout, ale zviditelnit se i jinak než jen mediální činností. Xaver je postrach všech rautů a jídelen s podtitulem „Sežer, co můžeš“. Do Rady České televize se nechal zverbovat ze tří důvodů: pomoci Janě Bobošíkové a Meluzíně Lipovské znovu ovládnout Českou televizi; protože se tu zdarma podávají obložené chlebíčky s limčou; a protože když budete odcházet z jednací místnosti jako poslední, máte možnost sežrat i oschlé chlebíčky, které tu po ostatních zůstaly.
Později se mu podařil husarský kousek v podobě střelby do vlastních řad, když navrkl Lipovskou, aby vstoupila do Volného bloku. Díky tomu se z ní stala politicky exponovaná osoba a Radu televize musela opustit. Skvělá práce, XXXavere. Jen tak dál. S přihlédnutím k tomu, že Volný blok ve volbách skončil tak, jak skončil, a Lipovská se s Bobo jako Rakeťáci musely stáhnout ze scény a po neúspěchu ve STAČILO už zase kňourají bez většího vlivu jen na svém YouTube kanálu, jde definitivně o jednu z nejlepších prodemokratických činností uplynulé dekády. Jen mám tak trochu obavy, že to nebyl úplně cílený efekt a že se ten rozklad fungování České televize nedaří úplně podle plánu.
Xaver spolehlivě nedokáže vysvětlit finanční zdroje svého živoření. Na přímý útok ve formě dotazu, zda je financován Ruskem, zareagoval tak, že dal v Českém rozhlasu výpověď. Jako hlavní důvod přitom uvedl, že automat ve druhém patře i po několika stížnostech dává bagety jen se třemi plátky šunky.
Xaver je gurmán. Než se začal srát do politiky, pokoušel se prorazit jako hvězda pořadů o vaření. Jeho recepty mimo jiné vycházely v časopisu Chvilka pro tebe a v dalších periodikách, která během čtení sugerují nutkavou potřebu způsobit si čajovou lžičkou lobotomii. Recept na nedopečené kuře přelité čokoládovou omáčkou nakonec Jirku Babicu vyprovokoval k tomu, aby Xaverovi vyhlásil gastroválku. Tu Jirka Babica vyhrál, především díky svým známostem z Petersberger Hofu, kde se na jeho kulinářské trampoty stály fronty. Zhrzený Xaver se stáhl do ústraní, kde začal plivat jedy na demokratické a liberální politiky a prznit hošany v bordelech pro afektované nevyoutované Jabba Hutty.
A to je naše sestava pro S03E03. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!